Pátek není svátek

Komedie u které jsem se moc nezasmál. Možná pár uchechtnutí, několik shovívavých úsměvů. Začíná to hezky a originálně sprintem Kostky za zvuků znělky BBS do třetího patra. Rovněž originální úvodní titulky potěší a slibují kvalitní podívanou. Obsazení studentů bije do očí. Reifová je evidentně o dost mladší než Hálová (o 4,5 roku!). Netradiční pro komedii je rovněž nepříjemná hádka rodičů Novákových v přítomnosti jejich mladší dcery, která začne plakat a rodiče nenapadne nic lepšího, než v hádce pokračovat tentokrát na téma, kdo za to může. Toto je nejsmutnější část filmu. A co ten Kodet slintající na fotkou patnáctileté holky v plavkách. Podivný nápadník Reifové Kabíček dostal roli pouze ze známosti. Jinak se to celkem dá. 50 % (08.05.2020)

Pátek není svátek nepředstavuje zrovna typ komedie, u které se budete buchat od začátku do konce. Ovšem třeba u scény, kdy do kadeřnictví přijde pan Novák a přemlouvá paní Hadrbolcovou, aby s ním čekala děťátko a zároveň na to zírá Luděk Kopřiva s otevřenou pusou a do toho přijde Jiří Krampol...tak u toho jsem se řehtal. Petra Kostku jsme měl vždycky rád jako herce i člověka. Přišel mi strašně sympatický. Jorga Kotrbová zase krásná a přitom docela málo hrající. A pak ta hudba. Dělal ji Petr Hapka, ale přesto, že je v lehce průměrné komedii, stala se doslova legendární. Už mi kolikrát běžela hlavou, jen jsem nevěděl odkud ji znám. Tak už jsem si vzpomněl. Na druhý díl si nevzpomínám, ale tohle mám rád. (06.06.2020)

Vtipná komunální satirická komedie, se zdařilými hereckými výkony téměř ve všech rolích. Rodina Novákových Karel, Eva a jejich dětí Mirka s Jarkou (dobře ztvárněné herci Kostkou, Kotrbovou, Reifovou a Bicíkovou) stejně jako tisíce jiných se neustále honí za pomyslným štěstím toho, co všechno oni sehnali, a na co se jejich známí nezmohli. Vyptávají se, běhají, shání, zařizují, organizují, improvizují, domlouvají, smlouvají, jen aby získali víc než ti ostatní. Ani si vtom shonu nestáčí všimnout, jak jim ten krátký život doslova utíká pod rukama. Typická socialistická humorná komedie, která se ještě dočkala pokračování ve filmu "V podstatě jsme normální", zhruba tak na stejné úrovni. Hezká byla i hudba od Petra Hapky a všeobecně překvapivá a svěží atmosféra která tady na nás zdravě dýchala od samého začátku až po samotný konec..Lepší průměr v období normalizační komedie to byl určitě. (24.03.2007)

"Ten člověk se vymyká všem časoprostorovým konvencím." Věčně nemám čas, takže mě sledování neustále nestíhající rodiny chvílemi i týralo. Jenže pak jsem si vzpomněl, že za socíku jsem měl stejně jako všichni ostatní času dost a tohle nestíhání tehdy prostě bylo vtipný. A to vychloubání spojený se závistí bylo nadčasový. Tomu se směju pořád, protože závidět nemám čas a vychloubat se nemám čím. A i to mi někdo závidí. (22.06.2021)

Velmi nadčasová komedie o lidech, co se pořád za něčím honí, aby byli podle místních měřítek víc IN než jejich známí, sousedé a příbuzní. Všichni je známe, někteří máme to štěstí je mít v rodině:-) Dřív se honili za chalupou, podpultovými kostýmky (což je zde moc pěkně podáno), sháněli játra, která jim nechutnala, fošny apod. Dneska se trumfují, kdo má větší auto, kdo jede dál na dovolenou, kdo má dražší kuchyň, přestože už nemá čas si v ní uvařit, kdo má větší úhlopříčku, mladší milenku atd. Je to pořád stejné. Život přitom utíká mezi prsty, jedna holka se Vám toulá s teletem Kabíčkem a druhá má ze všeho srandu. Někdo se zavčas probere, jako Novákovi (až do druhého dílu), někdo ne. Už jsem někde psala, že vcelku slabé společenské komedie za totáče zachraňovali herci, v tomto případě uštvaný řetezový kuřák Petr Kostka a napřesdržku Jorga Kotrbová. Dneska už by asi nebylo s kým točit. Boleček Polívka a Simona Stašová nemůžou být přece všude:-) (06.10.2011)