Váňa

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Dokument s názvem Váňa by se měl věnovat Váňově životu - tj. jak začátkům, tak i postupným peripetiím života, úspěchům i neúspěchům. Režisér Wagner měl štěstí, že si do hledáčku vzal ikonickou postavu českých dostihů (většina z nás o Váňovi pouze ví, že "je to ten, který vyhrál mnohokrát Velkou"), protože ve filmu neukáže téměř nic z Váňova života, není vysloveně špatný. Trenér a žokej Josef Váňa je v dokumentu poměrně bezprostřední a pro jadrnější mluvu nechodí daleko - film začíná jeho hovorem na Záchrannou službu, ve kterém by velice "ochotná" spojovatelka svým přístupem naštvala i zdravého, natož někoho, kdo právě unikl smrti a má zlomenou stehenní kost - není divu, že Váňa si pro 'prdel' či 'kurvu' nejde daleko. Vzápětí však zjišťujeme, že Váňa si pro tato (a jiné varianty) slova nechodí daleko nikdy. Jedná se o člověka, který dýchá a žije jen pro koně - jakmile je rozmašírovaný, přemýšlí pouze o tom, kdy si na nějakého znovu sedne, jakmile na něm sedí, přemýšlí jen o tom, jak pojede závod. Chyběl mi tedy hlavně náhled do soukromého života, protože jestli si Váňa zaslouží obdiv za své výkony na koních, jeho manželka si zaslouží nejvyšší řád za to, co si s ním (asi - režisér nám nic neukázal) musí denně prožít (resp. neprožít). Po filmu nám dojde, že Wagner prakticky ukázal pouhý sestřih z Váňových vyhraných Velkých a seznam úrazů. Navíc se dozvíme bohužel jen pár drobností. (07.09.2012)

Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní. (01.08.2013)

Říkala jsem si, že kdyby to natáčení vzal do ruky jiný režisér, chci říct schopnější, protože tohle je celkem dost nevyužitý potenciál... No a je to velká škoda. Váňa a Železník jsou mí dětští hrdinové. Vzpomínám si jak jsme celá rodina seděli u vysílání Velké Pardubické, co seděli ... někdo stál, někdo chodil po pokoji, ale všichni jsme měli odkrvené ruce od držení pěstí a oči přilepené na obrazovce. Ty nervy ... ty nervy!! :-) Pak jsme jásali, všichni spocení jako bychom ten závod běželi místo těch koní, prostě euforie vítězství. Železník byl a vlastně je stále pro mne fenoménem a když jsem v tomhle dokumentu znovu viděla jeho úspěchy, tak jsem se marně snažila zatlačit zpět slzy dojetí. :-) (16.10.2013)

Váňa je osobnost hodná obdivu, ale dokument o něm zůstal bohužel jenom na půli cesty. Mnoho zajímavých věcí je jenom jaksi podivně nakousnuto a nedokončeno - několikrát jsem si říkal, že se Wagner začal věnovat něčemu opravdu zajímavému, ale záhy bylo toto téma bez jakéhokoliv vysvětlení opuštěno. Ale pochvalu si zaslouží úplný úvod, započat dokumentární film autentickou nahrávkou z těžkého zranění hlavního protagonisty bylo rozhodně velmi působivým krokem. (01.03.2013)