Paríž-Manhattan

Ještě že si Woody zapomněl v hotelu tu skříňku, jinak by měl film o hvězdičku míň. No, jsem trochu romantik. Komedie to byla vpravdě jemná, žádné břichopopadání, film spíše průměrný. Alice je bláznivě zamilovaná do filozofie, kterou na plátna kin uvedl Woody Allen. A tak různé životní situace ve svém pokoji vstříc obrazu tzohoto fiulmového velikána probírá s Woodyho myšlenkami, nechá se jím vlastně vést životem,který je fádní, už je vlastně starou pannou, její mladší sestra už má dospívající dceru a Alice stále nemá ženicha, váhá pak mezi Vincentem a Victorem... Nakonec pochopí, že je to Victor, který obrátí její život, řízený do velké míry jejími rodiči, naruby... (29.01.2020)

Ještě že Alice tomu ozbrojenému lupiči nepůjčila DVD Zločinů a poklesků nebo nedej bože Match Pointu ___ Komedie, která se s tím ale nemaže: -"Tyhle večírky mě unavují. -"Tak proč na ně chodíte?" - "Říkal jste to před chvílí: abych si našla manžela." - "Proč se chcete vdávat?" - "Abych mohla přestat jezdit domů taxíkem." - "Ne, chcete se vdát, abyste přestala být osamělá. Ale stejně budete. My všichni jsme." (06.04.2013)

Celkom originálna pocta Woodymu, ktorý sa vo filme dokonca objavi v cameu:) Ja, ako človek pre ktorého je W.A. filmový guru, neviem mať veľký odstup od podobných filmov, pretože sa na ne pozerám optikou fanúšika, niekedy nekritického. Preto tá * navyše:) Inak je to veľmi príjemná, nič neriešiaca sympatická pozitívna jednohubka, s typicky francúzskym šarmom... (14.05.2013)

Franaticí tyhle zaláskovaný pusinky uměj docela vtipně zabalit. Na bijáček jsem šel kvůli Alici Taglioni což mně mírně zklamalo, protože jak už ze sebe vysoukal kolega dopitak, taková čičinka jako v Dablerovi tady bohužel nebyla. Za nejvtipnější scénu považuju dvojitou "vloupačku" do bytu sestry/dcery to byl fakt libovej ha ha zážeh. Řek bych, že bijáček je víc holčíčí, ale jako zábavná zamilovaná holčíčí hračička fungoval docela dobře i mým směrem. (26.11.2012)

„Vy taky máte střelenou rodinu?” - „Naši jsou chorobně nenápadní. Babičce je 102, dědovi 106 let. I pánbůh na ně zapomněl. Až si to jednou uvědomí, pomstí se na mé generaci.”... Mám ráda Woodyho Allena a tahle úsměvná romance plná nefalšovaného francouzského šarmu a zároveň tak trochu pocta jeho filmům mi okamžitě padla do noty. Omámená harmonizujícími tóny příjemných melodií, zcela ve stylu subtilního chlapíka s brýlemi, jsem se příběhem ochotně nechala unášet za hranice všedních dnů... (16.06.2020)