Пилоты
Obsahy(1)
Dále na východ od Tmavomodrého nebe v němž bojovali Nebeští jezdci se odehrává příběh bojové letky československých pilotů, do které jako nováček přichází podporučík Jandák. Ten pak v kolektivu bojových letců prožívá jak svou první lásku, tak i boj vysoko nad oblaky. Bojoví piloti na východní frontě tak prožívají podobné příběhy jako jejich západní kolegové, mají stejné cíle a plány a stejně mizivé vyhlídky na přežití při každodenních soubojích na život a na smrt. Není divu, bojovali totiž v době, kdy měli společného nepřítele, jehož charakterizoval letoun Meserschmitt. Koprodukční československo-sovětský film je zapomenutým raritním kouskem a důkazem vyvracející názor, že o československých pilotech za druhé světové války byly natočeny v česku pouze dva filmy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Tak z pětice filmů naší filmové tvorby o válečných pilotech je tento jednoznačně na dně. Absolutní nedostatek akce a když už je, tak natočena fušersky. Hlavně že se zde autor piplá ve vztahu hlavního hrdiny, asi se chtěl vyrovnat paní Javořické. Takže za to dvakrát po dvaceti bodů dolů. Další za absenci titulků a vůbec mne nezajímá, že tehdy uměli rusky snad skoro všichni u nás. Zbývá čtyřicet a když odeberu dvacet za nudu, tak zůstalo dvacet. Nejraději bych šel ještě níže, ale matematika se nedá ošidit, a tak ta dvacítka zůstává. I přes ten pitomý hudební motiv. ()
Co na to říci. Kladem je neřešení politiky a nějaká hustá propaganda také chybí. Jenže bohužel už od prvního záběru na idylický český rybníček, nad kterým se choulí stavení a odkud utíká Petr Štěpánek, dá film tušit, která bije. A bije hodně. Do diváka. Štěpánek, velitel letky, prošel skoro celou Evropou a nakonec skončil na východní frontě. Má ošklivé trauma, ve Francii padla jeho přítelkyně. Hlavním hrdinou je ovšem mládenec, jehož zjevení se se nijak nevysvětluje. Odkud je, co dělá v SSSR a tak... Do toho Slovák a pár ruských pilotů a máme celou jednotku. Psychologie veškerá žádná. Velitele žene spravedlivý hněv, Slovák je kanec, který nenechá jedinou sukni v klidu, Rusové jsou skoro dokonalí nadlidé. Tady taky nic přesvědčivého. Letecké bitvy vzbuzují dojem, že snad jde o film někdy z 50. let. Modely, makety, zadní projekce, vše je beznadějně zastaralé. Herecké výkony, darmo mluvit. Je to tedy mírně zábavný, ale špatný film. ()
Těžko hodnotit ideologicky hodně pokřivený film. Pravdou je, že je tu přiznáno, že letci odcházeli do Anglie. Tomu je ale věnováno sotva pár minut. Vše se soustředí na následný dobrovolný odchod do sovětského letectva. Tam přichází Petr Štěpánek coby ostřílený matador se dvanácti sestřely a poté sledujeme jeho cestu až na Česko-Polské hranice. Mezi tím je ale jen romantická omáčka o tom, jak válka dělá z mladíků muže, pár technicky více či méně zdařilých leteckých scén a jedna filozofická, kdy Petr Štěpánek označuje válku za svinstvo a svou budoucnost za nejistou (to je jediné místo, které má skutečně váhu). Nemůžu si taky nerýpnout do úvodní scénky, při níž jsem si myslel, že se dívám na pohádku o Honzovi, co se vydává do světa. ()
Nuda, která se v poslední čtvrthodině promění v dobrý a záživný film, je režijně zcela odfláknutá. Fukova představa, že všichni umí rusky, mi přijde poněkud zcestná. Greifovy herecké schopnosti jsou naprosto minimální. A nebudeme si nalhávat, že hlavní roli hrál avizovaný Štěpánek, hlavní postavu prznil Greif. ()
Naprosto nevyužitý potenciál. Já to nehodlám tvrdě soudit proto, že se to odehrávalo na východě, ale že to prostě bylo špatné. Celkem mně překvapilo, že hned v úvodu se objeví zmínka po Polsku a Francii i o Anglii. Ale ten rok 1988 už tak nějak naznačoval, že se celé to půlnoční království Husáka pokládá k zemi. Vzpomínám, že i v časopisech Letectví a kosmonautika a ABC se občas mihla zmínka o našich na západě a v té době vyšla také spousta knih včetně autobiografií našich letců co bojovali v RAF. Samozřejmě, všechny končily přistáním na Ruzyni v roce 1945. Paradoxně dnes mám některé z nich 2x. Ty druhé jsou nová vydání, které pokračují padesátými léty a perzekucemi. A zase jsou o odvaze a vysoké morálce, nyní však hrdinové nečelí nepříteli, ale režimu a zlobě vlastních lidí... Řada našich stíhačů v čele s F. Fajtlem přešla v roce 1944 z RAF bojovat k novým stíhacím perutím do SSSR. Odtud se také dostala přes Slovensko, Polsko k nám. Nechci se mýlit, ale ten důstojník se zvláštní úpravou fousů, který velel spolu se Štěpánkem asi měl být František Fajtl. Samozřejmě jméno nikde nepadlo, ale za to bod ! Jinak film sám je spíše taková podivná romance z leteckého prostředí. Mladý poddůstojník je převelen k bojové jednotce a hned cestou na letiště se zamiluje do vojandy, která ho veze jeepem (Ilona Svobodová). Na základně je přijat jako greenhorn mírně chladně, staří kozáci čekají jak se chlapec vybarví v boji. Tomu nechybí nadšení, ale rozvaha, která v boji hraje hlavní roli. Mezi vcelku nudnými pasážemi na letišti a ubikacích se tu a tam bojuje na obloze. Boje jsou udělány velmi špatně a řada amerických leteckých filmů z konce šedesátých let tento snímek trikově hravě schová do kapsy... K užitým letounům se raději ani nebudu vyjadřovat. Na začátku filmu když Štěpánek zdrhá přes čáru jsem v údivu sledoval jak kurýrní Fiesel Stroch po něm pálí kulomety... Ty Morany 406 no coment... Spit byl opravdický a ano znalci pozanli ten náš NN N v markingu 310. stíhací perutě RAF, který je k vidění v leteckém muzeu Praha Kbely. Místo Lavoček tam létalo cosi cvičného a ze sovětských strojů tak autentycký byl jen ten Po 2 Kukuruznik, transportní Lisunuv a snad ten Šturmovik. U ostatních letounů FW-190 a Me-109 si tvůrci vystačili s maketami. Souboje byly prováděny špatně formou záběrů do statických kabin za nimiž byl promítán boj na obloze... Filmu ani dnes nepřidá fakt, že Sověti včetně našich při společných rozhovorech mluví rusky, takže dnešní divák nemá ánung o čem je řeč... Starší samozřejmě rusky lecos chytí. Je nutno si uvědomit, že v roce 1988 uměl rusky každý a kdo neuměl, se ve škole učil... přesto by pro dnešního diváka otitulkování těchto pasáží nebylo k zahození. Když to shrnu, je fajn, že máme film i zdruhé východní strany o našich letcích. Navíc odproštěný rudé propagandy. Pokud to někomu připadá moc bratrské už jen díky Rusům ve filmu, tak ať si je jist, že u frontových jednotek to tak bylo. Stíhači spoléhali jeden na druhého a byli si skutečnými druhy ve zbrani. Místo honění ženských po základně a mimo ni ale mohl film být mnohem více válečným. Nejsilnějším momentem filmu bylo místo, kdy si letci rozebírají pozůstalost sestřeleného kamaráda. Když pak Štěpánek vyprávěl komu jedna věc postupně patřila a kde a jak dotyční padli aby ji získal další a další, bylo mi smutno. Čest jejich památce. * * () (menej) (viac)
Galéria (2)
Fotka © CS Film
Reklama