Rozbitý svet

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)

taký malý kúsok sveta .. tri domy .. tri rodiny .. malý - malilinkatý svet a je "rozbitý" na cimpr campr. Scenár vychádza z akejsi prapodivnej náhody, ktorá vedie k tomu, že v blízkosti býva rodina s mentálne postihnutým synom, vdovec s diabetickou dcérou Skunk (na to meno si nie a nie zvyknúť - ale malá ju hrala obdivuhodne) a skupinku susedov dopĺna arogantny , ako z reťaze odtrhnutý, vdovec s troma neposlušnými pubertiačkami - dcérami. Do toho ešte zapadá škola a uradnícke až byrokratické správanie zdravotníkov a polície. Celý ich svet sa vzájomnými konfliktami rozbíja a rozbíja a rozbíja. :( (16.03.2018)

Tři sousedovic potvory a jejich agresivní otec/vdovec, postarší pár a jejich duševně labilní dospělý synek a konečně právník Tim Roth a jeho dvě dospívající děti. Jelikož jej opustila manželka, na děti mu dohlíží vychovatelka Zana Marjanovic. Zhruba tak vypadá jedna britská slepá ulička, na jejímž konci stojí tři domy. Každá rodina do (festivalového) příběhu něco přinese, vnímáme vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého, se strachem z neznámého, s vážnou nemocí, s prvními láskami, s dospíváním. Místy těžké minimalistické drama, vždy ale s nějakým příslibem naděje tam někde vzadu. Výsledek nabízí sympatické postavy, zajímavé charaktery, poutavé všední situace. V čele toho všeho je náctiletá Eloise Laurence, vskutku výborná debutantka. Těch pochval je ale víc, třeba směrem k nepředvídatelnosti děje i k tomu, že nikdy nesklouzneme kamsi až k výraznějšímu kalkulu. (12.05.2023)

Jsem zmatená. Ne že bych si nedokázala užít mix žánrů, ale to je v případě, když je cílený a vytěžený. Tady mě s největší pravděpodobností nejvíc mate označení drama, sociální drama. Protože mám dojem, že film je ultimátně o něčem trochu jiném a rozhodně je vyprávěn úplně jinými prostředky, než jaké by byly typické pro "sociální drama". Například scéna, kdy Rickovi rodiče stojí v obývacím pokoji a diskutují nad šišatým nápisem na dortu, má mnohem blíž k jakémusi surrealistickému existencialismu. Ale oproti tomu tři vlčí sestry a falešná obviňování ze znásilnění jsou motiv typický právě pro sociální sondy. Sekvence otravování tatíčka kvůli telefonu je zase přímočará jako v nějaké slapstick komedii. Nejistou ruku při utváření výrazu celého filmu lze asi přičíst tomu, že se jedná o režisérský debut. Scenárista úplný začátečník není a vypadá to, že si na tomhle materiálu oproti přesně zaškatulkovatelným předchozím počinům zkoušel magičtější a rozvolněnější druh příběhu (ale neznám knižní předlohu, takže víc to rozebrat nemůžu, i když porovnání kniha - literární scénář - film by bylo asi hodně zajímavé). Zpracování mi přijde neukočírované třeba proto, že je poznamenané aktuálně módní hipsterskou estetikou, která mi přijde mírně samoúčelná a v závěru vlastně i docela otravná. Potenciál herců mi přijde nevyužitý. Třeba to, že Tima Rotha za celou dobu neuvidíme jinak než v obleku. A to se film celou dobu odehrává "u něj doma", jenom asi v jedné nebo dvou krátkých scénách jakože "pracuje", takže by byl formální oděv na místě. Vytváří to dojem nedotaženosti, film si bere za své velkou řadu témat a motivů, ale v detailech/hloubce ponoru selhává. To se záběry postav na estetickém vrakovišti nebo v zasklené mlze nahradit nedá. (05.05.2014)

No a co, že to mělo příliš postav? Že jsou nerozvedené a my tak dokonale nepoznáme jejich pocity a charaktery? Třeba to tak prostě jednou mělo být. Broken nabízí minipříběhy tří rodin, které se nějak vždy něčím spojují, vše souvisí se vším a sem tam se tam mihne ještě někdo další, třeba v podobě Cilliana Murphyho. Zpočátku to na mě ale nepůsobilo žádným objevným, ba úchvatným dojmem. Přišlo mi to až moc průměrné, na něco, jež získalo ocenění. Toto drama tolik nedrtí psychiku, nehraje na divákovy emoce, spíš si pohrává s odstíny tohoto šedého světa a poodhaluje je jeden hezky po druhém. Někdy se zableskne optimismus, po chvilce zase plaveme v rozbouřených vlnách. Je tam trochu od každé špatné věci. Jako by nás Norris krmil malou lžičkou. Navíc film hodně pulzuje hlavně díky pěkným flashbackům do nedávné minulosti a je tam spousta skvělých herců, proto doporučuji. (05.01.2014)