Czech Century
Epizódy(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(viac)Videá (7)
Recenzie (452)
Bylo-li snad cílem tvůrců vzbudit zájem veřejnosti o novodobé české dějiny, pak se obávám, že výsledkem jejich snažení bude spíše jen další zkreslení představ mnoha diváků o těchto událostech, jejich hlavních protagonistech, jejich hlubších a širších souvislostech a nakonec i o samotných časech, v nichž se odehrávají. A přitom po technické a herecké stránce nelze celé této sérii téměř nic vytknout. To, co však bohužel selhává je scénář, který povětšinou nevypráví příběhy z naší historie, ale snaží se vysvětlovat jejich pozadí, přičemž využívá značných zjednodušení v podobě vynechávání klíčových postav a důležitých okolností nebo pozměňování jejich významu, následkem čehož vzniká často nepříliš objektivní výklad, který nezobrazuje čistou skutečnost, přestože se tak tváří. Ostatní drobné prohřešky týkající se mluvy a chování jednotlivých osobností, jež někdy neodpovídá jejich době, charakteru či situaci, by se pak v tomto kontextu daly snad i přehlédnout, kdyby však také ony svou troškou nepřispívaly k vytváření ne zcela věrohodných obrazů těch, jichž se týkají. Celkové tedy musím konstatovat, že jsem tímto počinem velmi zklamán, a to přesto, že jsem vnitřně ani příliš nevěřil, že by to mohlo dopadnout jinak. 40 % ()
První díl - přinesl velké zklamání. Dialogy šustí papírem a osobnost Masaryka tu nevyzněla zdaleka tak důležitě, jak by si určitě zasloužila..... Druhý díl - na tohle se fakt nedá (a ani nemusí) koukat. To už mohli dva herci sedět ve studiu a číst dialogy z knížky. Na televizi můžete mít puštěný jenom zvuk. Umělecký dojem je stejný - nulový. ()
Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis. () (menej) (viac)
Jak narvat zásadní okamžiky naší historie do zhruba hodiny a čtvrt jednotlivých dílů? Navíc tak, aby výsledek stál co nejméně, tedy vyvarovat se jakékoliv akce či dramatických scén. S obtížným zadáním si tvůrci poradili tu lépe, tu hůře (například poslední díl o rozdělení Československa se ve své zkratkovitosti opět podíval až na samou hranici pochopitelnosti děje). Takže svých průměrných 70% zaokrouhluji nahoru za odvahu se do toho vůbec pustit i těch pár povedených dramaturgických rozhodnutí typu Daniel Landa = Emanuel Moravec. ()
Ryze televizním přístupem (a na můj vkus až v příliš velké zkratce) pojatý projekt o českých dějinách, tedy na dialozích postavený koncept mluvících hlav a vlastně logická rezignace na sílu obrazu, která ovšem kdysi utvořila ty nejhodnotnější české historické filmy. Umělecká daň vývoji a nárůstu síly televize jako audiovizuálního média. Což by ovšem nemělo zastřít fakt, že se po velmi dlouhé době zase Česká televize v hrané tvorbě pokusila vyprodukovat něco velkolepého. První řada: Vrcholem je jednoznačně pátý díl Zabíjení soudruha, v němž Robert Sedláček kongeniálně končí zhruba tam, kde začínal Karel Kachyňa a jeho mrazivé Ucho. Škoda jen, že tvůrci trochu zploštili Slánského pobyt ve vězení (trocha naturalismu by věci výrazně pomohla) a opomněli divákovi ukázat třeba některý z jeho pokusů o sebevraždu... 70% Druhá řada: Kvalitativně ještě výše než řada první, dokonalé časování a cílení, obyčejný televizní projekt, který dokázal rozpoutat celospolečenskou debatu. Klobouk dolů... 90% ()
Galéria (404)
Fotka © Česká televize / Karel Cudlín
Zaujímavosti (42)
- Herec Robert Jašków, který v tomto snímku ztvárnil předsedu vlády arm. generála Jana Syrového, si zahrál i další významnou postavu této historické etapy. V roce 2016 si ve snímku Masaryk (2016) režiséra Julia Ševčíka zahrál postavu plukovníka Emanuela Moravce, kterého zde ztělesnil Daniel Landa. (majky19)
- Na oknech Benešovy londýnské rezidence si lze v epizodě "Kulka pro Heydricha" povšimnout, že na oknech jsou místo typicky anglických latěk, které se štáb snažil vytvořit, pouze nalepovací pásky, navíc nepříliš zdařile nalepené. (Reyak)
- Tvůrci původně počítali s tím, že poslední díl se bude odehrávat v roce 1989, nakonec ale seriál obsáhl celou historii Československa od roku 1918 až do jeho rozpadu roku 1992. (Reyak)
Reklama