Kulka pro Heydricha (1941) (E03)

Strašně jsem se na tenhle díl těšil, každý básnil o Fingerovi, jak skvěle zahrál Beneše.....Zklamání veliké.Finger byl toporný, nevěrohodný, chvílemi mi přišel, že text čte ze čtečky a jen ho odříkává.To samé představitel Jaksche, který neustále čuměl do stolu,jakoby tam hledal slova...Finger je velice špatný herec,jeho .Hraje naprosto stejně v Ulici otce Adriany, jako tady Beneše.Jediné plus tu je, že si někdo dovolil Beneše vykreslit tak, jaký byl doopravdy.Mocichtivý zbabělec, který nás nejprve předhodil Hitlerovi a potom i Stalinovi.Nechápu, že se po té svini jmenují ulice a náměstí. (27.05.2017)

Je to jako učebnice dějepisu. Dialogy plné citátů a "moudrých slov". Klišé, klišé a zase klišé. Tuctová kamera. Make-up na čele pana Beneše. Nikdy jsem neviděla Fingera hrát tak těžkopádně. Není to zábavné, neodhaluje to nic nového, nemá to pražádný smysl. Alespoň pro mě ne. Tak teda proč vlastně? Jak řekla moje kamarádka: Spíš je to kulka pro diváka. (04.08.2013)

Jestli je tento díl něčím lepší, než zbytek cyklu České století, tak za to nejspíš může Ivan Trojan. Jinak už jsem si asi zvykl na úsporný styl, kde se všechno odehrává ve formě dialogů. Aspoň, že už se tam prezident Beneš nemusel o ničem politickém dohadovat s manželkou v pyžamu, to v minulém dílu vypadalo jako špatný vtip. (01.12.2013)

Jedna z těch slabších epizod. A myslím že za to může ono pojetí českého exilu v Británii, kam se tato epizoda přesunula. Linka Gabčíka a Kubiše mi zůstala celkem mimo zájem (nebyla vykreslena zajímavě), hovory Beneše se zástupcem Německé menšiny u nás byly vrcholem epizody spolu s pár dialogy Beneše a Churchilla. Více nic. Slabší epizoda, která ale i tak si zaslouží palec nahoru a pochvalu za zpracování a scénář. 65% (18.04.2017)

V rámci žánru TV inscenace a dialogického dramatu jsem plně spokojen - výborná příprava (scénář vytvořen ve spolupráci s historikem, který jasně formuluje své postoje), skvělé masky a dobré herecké výkony (klasicky včele s perfekcionistou Trojanem, který Moravce s odstupem více než 70 let vyloženě zkopíroval (alespoň vycházeje z dostupné dokumentace). Na tuto inscenaci je jinak samozřejmě potřeba pohlížet jako na epizodu seriálu České století, který má jako celek svůj definovaný rukopis a žánr vyprávění. Občasnou strnulost a statičnost dialogů, které formu posouvají až někam k divadlu, nepovažuju za zásadní problém, protože primární cíle tohoto díla (interpretovaná historická dokumentace) jsou někde jinde a plnit se je daří obdivuhodným způsobem. (02.12.2013)