České století

Velké vymazání etiky, osobní integrity a velkých ženských postav po boku velkých mužů z našich dějin šovinistickými pantáty Kosatíkem a Sedláčkem, kteří nic takového neznají a ani na to nevěří. ***** Vytržené výjevy z mezníků našich dějin rozhodně nejsou dobrým studijním pramenem, představují daleko spíše vyhraněné, z taktické pozice vedené boční a ostře polemické pohledy (často až výpady) na eklekticky vybrané a zjednodušené situace - rafinovaně opracované eseje historika samozvance, programově a ješitně oponující kánonu, tradici, postulováním jiné, výrazně dehonestující perspektivy, která těží z oblíbeného přístupu prostředních lidí a institucí k velkým osobnostem a hrdinům a vyznačuje se podezíravostí, zchytralým obrazoborectvím a snahami po demytizaci. Hlavní nebezpečí přitom tkví v tom, že projekt se jako série polemických esejí netváří a není tak veřejností chápán, nota bene jako oblíbený televizní pořad s velkou sledovaností vůbec nevytváří otevřený prostor pro seriózní diskusi, ale spíše zavání novodobým diktátem, jak jednoduše a snadno (a špatně) číst naše dějiny. Mohl ještě tak posloužit jako materiál k polemice, je-li však vysílán veřejnoprávními médii, aniž by po každém dílu neoddělitelně následovala například diskuse s kulturotvornými osobnostmi, které připomenou, že na věc existuje i odlišný pohled, či v posledních dílech i s pamětníky, a většinově je tedy brán jako pravdivější, přesnější a odvážnější restaurování veřejně sdílených představ o naší minulosti, za nově populární "pravdivější" korelát, pak se mi nevýslovně příčí a prohlašuji ho za demagogický a nebezpečný. Nejvíc ze všeho v něm totiž mému uchu zaznívá ješitnost a velikášství obou tvůrců a zvláště Kosatíka, který se postupem času zamiloval do svého postřehu a vlivu a stále intenzivněji se sebou opájí, jak jeho hlasu přibývá na síle, ambiciózního, zchytralého muže, který se po nenápadných stupíncích odchýlil od poctivé a svědomité práce k sebekultu populárního vykladače dějin a předkládá nebezpečně posunuté, vynechávkové a jen zdánlivě nápravné, přitom mnohdy především křiklavě deklasující interpretace velkých postav českého národa a komplikovaných osudů našeho státu, kteréžto útoky vede z na první pohled pozoru hodných pozic, ale v důsledku lacinými nástroji a s nejapnými výsledky. Dnes zase přišlo do módy tleskat hyenám, které sesazují "celebrity" na roveň obyčejným lidem. Vladimír Neff kdysi napsal román, v jehož názvu se připomíná, že podle dvorní etikety královny nemají nohy - aby takové přízemní myšlenky nemohly narušit jejich nadzemskou auru a deklasovat je na roveň prostým smrtelníkům. Pavel Kosatík "e v deklasování hrdinů vyžívá a svůj záběr historických vědomostí využívá eklekticky, neuctivě a manipulačně. Vůbec mu nechci upírat historický přehled a kvalitu přípravy - bez toho by v tom předivu souvislostí těžko svedl nalézat dostatečně konzistentní a na první pohled podložené vlastní výklady a vychytrale objevovat a vlastními návodnými představami vyplňovat mezery a bílá místa v dokumentaci. A kdyby bylo České století poctivě prezentováno jako seriál záměrně jednostranně vyhrocených esejů, zjednodušujících polemických příspěvků a provokujících domněnek, které chtějí nebo alespoň skutečně mohou podnítit celkově obezřelejší přístup k výkladům dějin a také sugestivně předvést, jak snadno lze chytře naprasknout a rozrušit, případně úplně předělat jakýkoli vybraný obraz z nich, pak bych tleskala ve stoje - zvlášť byl-li by po nich prostor pro diskusi a vyjádření dalších odborníků, pamětníků a osobností - jako se o to alespoň zpětně z vlastní iniciativy systematicky pokouší DVTV nebo časopis Respekt (odkazy připojuji níže). Ale Kosatík se nesnaží ukázat, jak vznikají manipulace s výkladem komplexních struktur, autorsky dotvářené, poplatné, ikonoklastické propagandy, ani jak náchylné jsou v čase jejich plody k tomu, aby zašly na to, s čím samy zachází. Kosatík se naopak sám čím dál extrémněji projevuje jako sebeopájivý historik-autoritář, alergický na každý projev respektu vůči skutečným osobnostem, a také překvapivě i silný šovinista a misogyn, o to nebezpečnější a dogmatičtější, čím víc sám sobě věří vlastní pronikavost, nápravnou ozdravnost a všeponímavost. Role "režiséra" pana Sedláčka je pak podle mě odlišná a nešťastnější - vnitřně nejistý, zmatený člověk, který si rád nechá všechno zjednodušeně převykládat a vydechne si, že už je tomu rozumět - a pak to rád natočí v řemeslné kvalitě televizního pořadu. Kosatíkovi tak nevědomky výborně posloužil. ***** Sice se ve mně vaří krev po shlédnutí předposledního dílu o Václavu Havlovi, z něhož pomocí nechutně a neadekvátně ztloustého Marka Daniela, který si výtečně osvojil jeho hm-kání, potahávání za ucho i z cigarety a ráčkování, udělali zparodovaný stín, výsměšnou karikaturu, zmateného, naivního, vnitřně přestrašeného trotla, který jenom zaraženě a vykuleně koktá, neumí se vyjadřovat, chodí všude jenom ve vytahaných svetrech, kouká po holkách, nechápe, která bije, ale s prvním douškem začíná žíznit po moci, obelhávat se a zaprodávat, z toho Havla, jehož genialitě, suverenitě, osobní odvaze, schopnosti zaujmout, pochopit a podnítit nejrozličnější inteligentní osobnosti v každém kolektivu i po světě a důsledně svědomitému sebezpytu, s nímž ručil za každé svoje slovo vlastní hlavou a životem, Kosatík už dlouho nesahá ani po kosatníky, ale přesto si uvědomuji, že to není největší zlo tohoto seriálu, byť škoda, kterou takhle zrovna v tyhle dny páchá, je aktuálně nejcitelnější a nejvíc na očích. Stejně nebezpečně jako těm, kdo Václava Havla osobně neznali, nezažili a nepocítili sílu a ryzost jeho osobnosti, a budou první představu o něm čerpat z podobných pseudoděl, zavírá takováto závažně dehonestující, zcestná fraška, která se tváří jako spravedlivý výklad, cestu ke zdroji obrovské inspirace, k jeho knihám, postojům, smýšlení, k jeho dramatickému, poučnému a energizujícímu životnímu příběhu - ale právě tak se nám všem přivírají dveře k inspirativnímu čerpání ze zdrojů starších, neboť Masaryka, Moravce nebo Beneše už osobně nepamatuje téměř nikdo z nás a tyhle tzv. populárně-naučné výklady, zvlášť jsou-li tak pěkně připravené a naservírované pod nos lidu, kvapem nabývají na hlase a na účinnosti. ***** Tolik stručně k povaze předkládaných Kosatíkových podvratných názorů na obrazy z našich dějin 20. století. Jiná, ale nezbytně související věc je dramaturgické a režijní uchopení těchto vyextrahovaných námětů a jejich jedovatých výkladů (nikoli ve smyslu zlého sarkasmu, ale skutečně ve smyslu akutní otravy veřejného vnímání) - a tady je to s husí kůží téměř za plný počet. Výtečně zrežírované, obsazené, na naše poměry neuvěřitelně dobře zahrané, velice přesvědčivé. Řada rafinovaných principů - herecké obsazení, fyziognomické interpretace a posuny, hra s výškou postav například, tlustý a neohrabaný Havel, který neumí mluvit a pořád se tahá za ucho, atd., nebo okolnost, jak Kosatík absolutně pomíjí úlohu žen-manželek, všechny jsou podle jednoho mustru, trpné, tiše hledící, podávající šálky čaje a večeře, s očima jako laně, ustarané, pokorné, tiché, a když na to přijde, tak ryze nevědomé a nic nechápající... Ovšem chválit autory, jak promyšleně pracují na převádění Kosatíkových vizí do obrazu by bylo trochu jako chválit Hitlera za jeho bravurní a funkční rétoriku. ***** Nemyslím nicméně, že by Kosatík byl strategický manipulátor, který těmito podkopávajícími obrazy něco sleduje, spíš podléhá krizi svého věku, ztrácí soudnost a úměrně s rostoucí vnitřní panikou sobě i všem okolo potřebuje možná i podvědomě dokazovat, že všemu rozumí a dobře ví, že velikáni nikdy doopravdy velicí nebyli, že se to jenom falešně nafukuje, a tomuto smíření s vlastní prostředností, pro niž nikdy naplno nedostál svému potenciálu a svému svědomí, neváhá obětovat ty nejzávažnější momenty z naší historie ani ty nejsložitější, nejdůležitější a nejryzejší osobnosti výkladu, kterým si u plebsu i akademicky vázané prostřední a systému poplatné inteligence zajistí popularitu, králům a královnám srazí korunku a sebe pozvedne na jejich poníženou úroveň. Výsledkem je ale velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří. O to nebezpečnější jed nám svým seriálem injikuje, že se zdánlivě tak dobře zažívá, vychází-li poplatně vstříc slabošským chutím veřejnosti a je-li tak dobře zrežírovaný a zahraný - o to snáze a lépe ale všude proniká a o to hůře ho také budeme schopni ze sebe dostávat. ***** Poslední poznámku dopisuji zpětně, chválím snahu Respektu nenechat pokřivenost Českého století bez odezvy a jistého pokusu o korekci, zejména články Spurného, Šimečky (http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel?utm_content=bufferae01d&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer) a Švehly. Přiléhavá je také glosa Jiřího Peheho: http://www.novinky.cz/komentare/355682-glosa-ceske-stoleti-trapnych-politiku-jiri-pehe.html či poznámky Havlovy poslední tajemnice Sabiny Tančevové v rozvohoru pro DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/havluv-hlas-tady-chybi-rika-jeho-byvala-spolupracovnice/r~a1a4828886ba11e486b9002590604f2e/ (cca od sedmé minuty třicáté vteřiny dál). (05.12.2014) (menej) (viac)

Tezovitosti a nutnosti velmi nastavenými linkami dialogů dovysvětlovat situaci (protože téma je zkrátka moc široké) se první díl asi nemohl vyhnout. Že Masaryk v každém záběru jakoby pózoval nějakému sochaři, už je možná maličko přehnané, ale dobře. Sedláček odvádí přes všechny nesnáze dobrou práci a pokud bude v seriálu víc momentů, jako je posezení u britského premiéra, budu spokojený. Prvnímu dílu lze vytknout, že se bojí němčiny a dalších cizích jazyků a postavy spolu neustále mluví plynně česky, i když dialog zakončí slovy "vždyť ani nemluvíte česky". Jsem opravdu hodně zvědavý, jak to bude řešeno v dílech se sudeťáky. Jestli i oni budou šprechtit po našem, tak to bude velmi krutý vtip. O kolik by bylo dějově silnější a smysluplnější, kdyby byla vícejazyčnost zachována. Ale česká televize soustavně vysílá svým divákům vzkazy, že jde o nevzdělané burany a idioty, tak se asi nemůžu divit, že v tom pokračuje dále. Opravdu doufám, že se podaří vyšplhat na čtyři hvězdy, ale první díl bys spíš nutné zlo. /// Problém druhého dílu je, že se nedokázal posunout od pomýleného klišé, že o osudu Československa se rozhodovalo v době Mnichovské dohody a bezprostředně před ní, a že "zahraniční" mocnosti zradily nečekaně a nepochopitelně. V té době, kdy sledujeme velká slova Benešova, už je ale osud Československa zpečetěn a my se tak nemusíme koukat, že je zpečetěn stejně tak vlastními chybami jako německou agresí. Překvapuje mě, že Beneš, "ta moje hlavinka nejlepší", zde vystupuje jako typický dějinný slaboch, když Sedláček kdesi říkal, že mu nepokrytě fandí. Jestli měl druhý díl ukázat jeho silné stránky, neuspěl, spíš jen zopakoval argumenty jeho zastánců, ale nepřesvědčil o nich. Jo a deklarovat rozpor bojovat/nebojovat duelem Beneš vs. Moravec (zvlášť když druhého hraje známý nácek) je vůči zastáncům boje krajně urážlivé. /// Třetí díl se správně rozhodl tentokrát atentát nezobrazovat, na tom opravdu není mnoho zajímavého. Jinak se ale nepodařilo najít pořádnou kontroverzi a téma. Češi byli kolaboranti spíš než odbojáři a Benešova úslužnost vůči Stalinovi zůstává nejasná. No a? Oboje je známá věc. Poněkud zvláštně působí, že zrovna třetí díl jako doposud jediný zachovává vícejazyčnost, což bych měl asi ocenit. Ale proč zrovna teď? Kdyby za jednotlivými díly stáli jiní filmaři, tak bych to chápal, ale tahle diskontinuita je poměrně zvláštní. Třetí díl každopádně nemá kam posouvat názor na sérii - ani výš, ale ani níž. /// Čtvrtý díl je zdaleka nejpolopatičtější, zdaleka nejvíc vysvětluje a vlastně zdaleka nejméně říká. Opět se jen těžko přemýšlí o tom, jak by to na tomhle formátu šlo jinak, když na desetidílný seriál by vyšlo každé jednotlivé téma. Každopádně Tohle už v sobě nemá ani kontroverzi druhého a už vůbec opravdovou konfrontaci s historií prvního dílu, je to takové přežvýkání. Doufal jsem, že dalšími díly se hodnocení vytáhne, bohužel pomalu, ale jistě klesá. Jedno je jisté - konfrontovat mýtus Masaryka se relativně podařilo. Edvarda Beneše ale Sedláček naprosto nezvládl. /// Pátý díl je jen nudný, o něm není co napsat. Snad jen že jak z Klementa v podstatě snímá vinu "on do toho stejně neměl co mluvit", mi přišlo zvláštní./// Šestý až poslední díl už se mi nechce rozepisovat, snad jen, že úroveň zase zvědají. Možná nakonec dám i ty 4. (28.10.2013) (menej) (viac)