Pád

Mně se na Britech líbí, že v pravý čas dokáží přijít s něčím trochu odlišným a v tomhle případě se jedná o thrillerový žánr a navíc s psychologickou příchutí. Hned od začátku totiž víme, kdo je vrahem a záleží jen na nás s jakými vnitřními pocity se vyrovnáme k muži dvou tváří, téměř vzorným otcem rodiny, ale který je současně i psychopatickým, sériovým vrahem. Jamie Dorman umí nastavit oboje kukadla dokonale. Myslím, že si tu roli docela užil, obzvlášť po boku zcela excelentní Gillian Anderson v roli Stelly Gibson, protože mimo jiné sledovat její tvář a výraz jejích očí, zabírané kamerou většinou velmi zblízka, bylo téměř fascinující a věřím, že mužskému oku i pohled na její stále krásnou vizáž bylo přímo potěšením lahodící oku. Je vidět, že tvůrci si nejen výborně poradili se scénářem, ale i s celou atmosférou filmu, která byla znepokojivě mrazivá až do naprostého závěru a to nemluvím o precizním psychologickém vykreslení hlavních postav. A to, že jsem téměř deprimovaně vzdychala, čekajíc na každý další díl svědčí o celkové kvalitě The Fall, alespoň já to tak vidím. Závěr je natolik zajímavý, že přímo vybízí k dalšímu pokračování, což by mě nesmírně potěšilo. (24.05.2013)

Už pro ten - pro kriminální thrillery neobvyklý syžet, kdy divák od prvopočátku příběhu ví, kdo je vrah, a kdy je po většinu doby "nucen" sledovat dvě paralelní, stejně významné narativní linky - vyšetřovatelčinu (Stella Gibson) a pachatelovu (Paul Spector) -, si třísezónní (cca 17,5 h. projekčního času) The Fall trochu té divácké a kritické pozornosti plně zaslouží - ano, vím, že to víte! ;-) Mě osobně na tomto seriálu fascinovalo dvojí. Zaprvé, bezútěšnost Belfastu - jako by nestačilo, že ve městě řádí bestiální vrah žen, ono se i to město samo jeví jako by se spiklo proti bez ideji bezpečí a spravedlnosti (teroristické útoky, policisté ve vleku mafiánů a politiků, sexuální skandály kněží); na náladě to rozhodně nepřidalo. Co však hlavně oceňuju, tak to, že jak strana zákona, tak útočník nejsou vykresleni jako někdo, kdo má situaci plně pod kontrolou a komu se vše daří - i když jak komisařka Gibson, tak Paul Spector mají vysoce nadprůměrné IQ, seriál rozhodně nelze redukovat na souboj dvou geniálních mozků a.k.a. Sherlock vs. Moriarty, ba právě naopak! Oba - jakožto příslušníci druhu homo sapiens sapiens (errare humanum est) - se častokrát dostávají pod tlak a dělají fatální chyby, skoro by se chtělo říci, že právě skrze tyto přešlapy a omyly (obecně: prvek náhody) se k sobě protagonistka a antagonistou pro oba tak osudově přibližují. Za vrchol seriálu považuju druhou řadu, co se týče hereckých projevů, Jamie Dornan byl démonický a Gillian Anderson si po Daně Scullyové připisuje další ikonickou roli. Za 5* to není pouze proto, že jsem seriál sledoval po dobu jednoho měsíce, nestrhl mě k binge watchingu ani k nesnesitelnému těšení se na další epizodu (což je sice malicherné, ale v tuto chvíli pro mě rozhodující). 80 % (04.06.2024)

Vůbec netuším, kdo Allan Cubitt je, ale podařilo se mu natočit téměř rekonstrukci vzestupu a pádu sériového vraha. Člověk si nemůže nevzpomenout na Dextera, který byl ale víc stylizovaný, The Fall je hodně realistická záležitost. Už jenom, jak tvůrce dokázal využít hezkou tvářičku Jamieho Dornana, který do teď hrál spíše ve sračkách. 90%. (24.07.2019)

// "This is Belfast. Make time." A já si ten čas udělal, pět hodin jsem vyhradil na to, abych sledoval Scullyovou, kterak si dává pauzu od čajových dýchánků s Hannibalem Lecterem a vydává se do drsného Irska pátrat po sériovém vrahovi, který se štítí triček a zjevně sledoval příliš málo dílů Dextera. A proč? Abych si po pěti hodinách přišel jako zmlácená šlapka, která ani nedostala zaplaceno! Jsem nejspíš i hloupá šlapka, když jsem rozhodnutý další řadě dát i přesto šanci ;x jen doufám, že tou druhou řadou tohle drama skončí, na další natahování tu imho fakt není prostor. 3-4* PS. I přes to všechno, G. Anderson = wierdly hot! (08.08.2013)

První série bylo takové zahřívací kolo, které mě celkem dost bavilo. Druhá mě bavila moc. Hlavně proto, že v tomto seriálu jsou lidé, nikoliv nadpřirozené bytosti bez základních lidských potřeb, lidé se svými chybami, touhami i dokonalostmi. Nakonec i ten chladnokrevný zabiják je milující táta, což zde překvapivě nevyznívá jako klišé. Bravurní herecké výkony jsou velkými pomocníky při budování podmanivé atmosféry. (22.02.2015)