Topiaci sa stebla chytá

I pro mě je to jedna z těch méně zdařilých Funèsovek. Louis de Funès mi v rolích továrníků nesedí tolik, jako třeba v rolích policistů (chcete-li, četníků ;-) nebo na opačné straně zlodějíčků (Smolař) atd. Tam má totiž vždy někoho nad sebou, kdo ho usměrňuje a komu se musí zodpovídat. Jakmile v jeho okolí nikdo takový není, jeho humor - zpravidla založený na pozici "kropiče" a "kropeného", jak to bylo krásně řečeno v dokumentu Louis de Funès aneb umění rozesmát - nefunguje naplno. Pouho pouhé bláznivé kreace, jaké vidíme zde, nestačí. (05.07.2009)

Sled gagů, z nichž řada je jako z grotesky, pospojovaný tím nejprostším dějem - o ten jde vlastně minimálně. Další Funèsův rtuťovitý, cholerický diktátor se dočasně musí snažit vlichotit bývalému zaměstnanci, jinak utrpí značnou podnikatelskou ztrátu. Jeho zbrklost spolu s napětím mezi jeho povahou a potřebou ji ovládnout jej ženou z maléru do maléru - on a jeho bývalý zaměstanec spouští řadu katastrof, z nichž některé vedou ke všeobecné destrukci (obydlí, okolí, zdraví, dopravních prostředků...). Inu, Funèsovina, jak jsme zvyklí. Snad až příliš dle zkušeností a snad s až příliš marginálně se vyvíjející zápletkou. Slabé ***. (10.11.2014)

Skvělá podívaná ve které mimo Funese alias pana Fourchauma (ten podává jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů) exceluje v závěru hlavně jeho konstruktér plachetnic Castagnier a to když při závěrečném pláči nádherně paroduje jednoho z nejlepších komiků němé éry filmu Pana Stana Laurela! Jinak se jedná o hodně praštěnou komedii plnou střeštěných lidí provádějících crazy kousky , scénka v kostele nezapomenutelná! Pro mě 90% :-) (27.08.2007)

Nebudu dnes ze sebe dělat přemoudřelou. V 60.letech, kdy k nám chodily "Funésovky" do kin, tam všichni běhali a řehtali se jako koně. Byl to nový typ humoru (jako by zapomenuté americké crazy komedie z dob Bustera Keatona a Laurela a Hardyho). Já těm dnešním českým komediím nemohu přijít na chuť a tak si radší občas připomenu Louise de Funése. Za nápady v tomto filmu se opravdu nemusí nikdo stydět (zvláště scéna s kazatelnou v kostele !) (22.09.2007)

Dva největší kamarádi: Louis de Funés a Michel Galabru spolu sice začali u Četníků, ale později se v jednotlivých filmech už tak často nesetkávají a možná je to škoda jelikož, když jsou oba v jednom filmu dává mu to takové osobní kouzlo. Nejznámější samostatný film s těmito dvěma legendami je zřejmě zrovna tento, nezapomenutelný, vizuálními efekty nabitý film, kde se Louis de Funés zhostil role zbrklého, pohromu nosícího podnikatele. Záplava pohrom přitom na celém příběhu staví a nutno uznat, že je to zábava od začátku až do konce. --- Tohle je Plaváček, ne? - Jo to je prototyp právě jsem ho teďkon vylepšil (20.01.2007)