Hry o život: Drozdajka 2

Více komorní, osobité a do poslední vteřiny i silně emocionální. Trojice Lawrence-Lawrence-Howard důstojně finišuje to nejlepší, co v posledních letech v rámci post-Twilight produkce vzniklo. Ano, sága o Reprodrozdovi není ani na míle blízko k dokonalosti, ale jako jediná se o to alespoň úspěšně pokusila. (21.11.2015)

Škoda, že finále rozpatlali do dvou průměrných filmů, protože být to trilogie, nemělo by to chybu. Ve čtyřce se vrací motiv arény, nejzajímavější na ní ale je paranoia z nástupu nové diktatury a nevypočitatelnost navrátivšího se Peety, které dodávají aspoň trochu napětí akčnímu pobíhání ulicemi a podzemím dobývaného Kapitolu. (16.04.2020)

Problém s Hunger Games je v tom, že téma se značně vyčerpalo v prvních dvou dílech, vůbec poprvé jsem si tak přála, aby se tvůrci vydali více blockbusterovou cestou a vykašlali se na nějaké filozofování o fungování světa a společnosti, po čtvrté už to působilo naivně, zvlášť když toto filozofování je prokládáno rozhovory o tom, koho z chlapců si hlavní hrdinka nakonec vybere. Akční scény jsou výborné, nechybí jim dravost a působivost, jen je jich málo. Film to nevyrovnal ani v emocionální rovině, postavy zde sice umírají jako na běžícím páse, ale divák se s žádnou nestihne pořádně sžít. Z nejsilnějších momentů série pak také nebyl úplně vytěžen potenciál. Bez debat jde o důstojné zakončení, jen pocit, že to mohlo být lepší, u mě převládá. (22.11.2015)

Poslední díl série vychází o něco lépe než předchozí výlet do světa Panemu jednoduše proto, že je míň ukecaný a přes dlouhou stopáž umí místy ukázat akci a hodit na plac nějakou tu atrakci v podobě útoku mutantů nebo rafinovaných pastí na tým rebelů. Bohužel je ale zároveň nejpřesvědčivějším důkazem, jak mizerně je ten svět vymyšlený a jak je vlastně (ne)funkční. V tom filmu vlasně nic nedává smysl. V třetím díle je vládnoucí režim na koni a je schopný zasazovat ničivé údery povstalcům, abychom se během neuvěřitelně krátké doby dostali do fáze "bitvy o Berlín", tedy závěrečné agónie, kdy se opory režimu hroutí jedna za druhou, aniž by bylo jasné, jak k tomu zázračnému obratu došlo. Prorežimní síly ztrácí energii a zbývající prostředky v nesmyslně překombinovaných pastech určených pro televizní kamery v době, kdy už to nedává ani tu nejmenší logiku. S vypnutým mozkem a s náklonností k Jennifer Lawrence se ale dá Síla vzdoru skousknout. Celkový dojem: 40 %. (19.05.2022)

„Ahoj, jmenuji se Lenka Dutohlavová, jsem hormonálně nevyvážená, škaredá, hloupá a otylá patnáctiletá piča s rovnátky. Knížka byla úpa boží a filmík totálně super!“ „Ahoj, já jsem Tomáš Teplý, stošedesáticentimetrový poďobaný a šikanovaný lůzr, a prvním rokem studuji perspektivní obor kuchař– číšník-vypatlanec. HG bylo po HP jednoznačně to nejlepší, co jsem v životě četl a viděl. A taky to jediné. Prostě LU-KSUS-NÍ!!!“ „Ahoj, mé jméno je Filip Hoffman a hned po zhlédnutí prvních natočených záběrů finálního dílu jsem se předávkoval „Háčkem“, protože jsem zjistil, jakému kýčovitému svinstvu pro nezletilé mentály jsem se to vlastně upsal, a smlouva se studiem jiným způsobem vypovědět nešla.“ Tak nám druhá nejobludnější literární příjice dvacátého století vyvrcholila opravdu „důstojnou“ poslední vizualizací. …………….. Pardon, musel jsem si poškrábat atopický ekzém, který mi během sledování té plagiátorské dystopické pičoviny naskákal po celém verbalovi. Hangrgejs – Mokrýgej II. je totiž skutečným vrcholem grafomanského popkornového braku a kýče, které jsou v tomto případě navíc citlivě skombinovány s opravdu zkurvenou nudou. Slečna Lórencová dotáhla svou kreaturu k naprosté dokonalosti. S permanentně zpruzeným výrazem „svrbíměvýtok“ si sem tam sice otráveně zajede prsty do toulce, neboť Píta je neskutečný slizák a Homosvod mladší na kluky, ale jinak se tři čtvrtiny filmu potácí mezi všemi těmi předčasně dospělými, silně vzdorujícími náctiletými kokoty a vzájemně se zádumčivě častují nejdávivějšími pouťovými moudry, jako vystřiženými z deníčku vymatlané čtrnáctky. Závěrem si Ketnys krátce vystřelí jak z odporně zlého komunistického diktátora, tak z uzurpátorské kapitalistické pizdy, aby nastolila jedinou spravedlivou a demokratickou vládu slaboduchých dětí a ukrutně přebarvené sluníčko mohlo šťastně a spokojeně zapadat nad Mumulendem. Žel to tímhle ale nekončí, protože se trh retardovaných potratů dělnické třídy dosud nenasytil, a vymetastázovaly nám tu mezitím neméně kulturně hodnotné Diverdemence a Debilrynty, Hangrgejs bez dvou za dvacet. (12.03.2016)