Legenda 17

Tak dámy a páni... a presne takto má vyzerať životopisný film o športovcovi a nie ako ta politická agitka 42 s Fordom. Rusi opäť potvrdili, že vedia keď chcú a musím povedať, že v mnohom prekonávajú US and A. Perfektná kamera, vizuál, námet, herci, réžia atď. V podstate neviem čo by som tomu vytkol. Nezaznamenal som ani hluché momenty, no skrátka a jasne super. Nehovoriac o tom, že ide asi o najlepší hokejový film vôbec. (06.12.2013)

Ruský hokej se vším, co na něm nemám rád a po tomhle jsem jim nakonec i trochu fandil. Je fajn, že se rusáci pokusili podpořit své legendy a zpracovali jim film. Sice nedosahuje na kvality některých kanadských nebo amerických snímků, ale i přesto velmi zajímavé zpracování a přiblížení několika ruských legend, které respektuje i spousta dnešních hráčů. (29.11.2014)

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. (09.12.2013)

O legendární sedmnáctce, jak by se zdálo v úvodu? O jednom z nejrozporuplnějších a nejsvébytnějších trenérů/diktátorů hokejové historie ve vynikajícím Menšikovově podání? Pohádka o sborné a jejím "sovětském Naganu"; tedy té legendární sérii "studená válka na ledě", která ve spojení s následným evropským turné jednou provždy srazila gloriolu kanadského týmu? Je to mišmaš výše uvedených, ale ani jedno z témat není dotaženo. Charlamovovi nejzajímavější osudy to překvapivě ignoruje a pohádka tu končí prvním zápasem. Působí to spíše jako nažhavování domácího obecenstva na Soči. Celkově je to totiž ruskému divákovi šité na míru a tak to jen bují naivní ruskou "v prsa se bíjící" nabubřelostí dobře známou ze sovětských válečných snímků. Pokud to neskousnete, tak se to lehce změní v nechtěně sebeparodickou záležitost, pokud to však ustojíte čeká vás solidní žánrový snímek, kde je vše vypulírovaně bílé či černé (a pokud náhodou ne, tak se to raději neukáže) a kterému nestačí vzdát poctu a tak raději rovnou vystavuje zbošťující piedestal. PS: Až budeme točit film o Jágrovi, tak doufám, že si odtud vypůjčíme tu scénu s chladícími věžemi; úplně to vidím. Jágr v životní a kariérní krizi leze jednoruč mezi dvěma komíny Poldovky, přemýšlí o hlubokomyslných problémech a sleze jako o několik tříd lepší i cílevědomější hráč. (01.12.2013)

Jak to asi může dopadnout, když se holka kouká na film o hokejistech, mňo jasně, přestane vnímat po prvním záběru, kde si atletičtí sportovci navzájem mydlí svalnatá záda. V tomhle případě to tak úplně neplatí, protože na programu jsou tvrdí ruští chasníci, které nejvíc naštvete, když je nazvete krasobruslařkou, tedy jedinou obnaženou částí těla, jež jsem měla tu čest uzřít, byly jejich dásně. A pak Smilla (ráda o sobě hovořím ve třetí osobě) je, co se týče hokeje, odbornicí na slovo vzatou. Například přesně ví, jakej prací prášek nejlépe pomáhá na zakázané uvolnění, perfektně si prostudovala statistiky nejproduktivnějších hráčů jak v lize, tak v NHL, aby mohla chlapce a chlapy ohromovat hláškama typu:„Stamkos si je letos dává, viď.“ nebo „Hemský by měl přidat, už je s bodama v mínusu.“ a životním úspěchem Smillyna života rozhodně není dopsání diplomové práce, či záchrana zajíčka Nesquika z labyrintu hrůzy na zadní straně krabice od cereálií, nýbrž pochopení toho, co to znamená postavení mimo hru. (25.11.2014)