Legenda 17

Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % (17.05.2017)

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. (09.12.2013)

Pokud člověk něčemu zcela zasvětí svůj život, bývá v tom zpravidla velmi dobrý a velmi úspěšný. Charlamova si z dětství nepamatuji, neboť se stále řadím do generace, která dokáže vztyčit svůj meč na dlouhé hodiny a není k tomu třeba modrých pilulek. Jména mi byla pochopitelně povědomá. Život spjatý s těmito jmény už ovšem ne. Při úvodní šílenosti, která se sice odehrávala ve Španělsku, ale byla tak strašně ruská, se mi málem udělalo nevolno. Pokud bych měl celý film trpět všemožné ruské píčovinky, tak bych hodnotil velmi podobně, jako tomu bylo v případě tohoto ruského klenotu. Postupem času se z toho ovšem vyklubal celkem příjemný snímek pojednávající o drsné ruské přípravě, která byla ve skutečnosti velmi pravděpobobně ještě o něco drsnější a byla pouze pro filmové účely značně zkrášlená. Celý film směřuje k jedinému okamžiku - ke střetu dvou nejlepších týmů svých kontinentů. Musím se přiznat, že mi ani zásadně nevadil všudypřítomný ruský patriotismus. Člověk si za ta léta navykl na ten americký a tady se jen změnila hlavní role. Co mi ovšem vadilo byl odporný monotonní překlad v reálném čase všech postav nemluvících ruštinou do ruštiny. Neskutečným způsobem mě to iritovalo. Více už mě iritovaly snad pouze vlasy hlavního hrdiny, které byly zastřihnuté do tvaru hrnce. Na toho člověka se dalo koukat pouze na ledě, když se trošku zpotil. Příliš mě neoslnily ani záběry z hokejového kluziště. Vidím to na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (15.03.2017)

Budiž dopředu řečeno, že bych dokázal vyjmenovat jen málo větších zmrdů, než jsou Kanaďani na ledě. Je to zvláštní, země demokratická, politicky korektní, ale jak jde o hokej, stávají se z těchhle polovičních poddaných královské koruny totální hovada. Ano, světovou sérii nakonec vyhrála o zápas Kanada, ale taky díky tomu, že v šestým zápase Charlamovovi zcela cíleně zlomil nohu Bobby Clarke. Kanaďani se tím ani nijak netajili. Ostatně tohle jim zůstalo dodneška, mnoho lidí si jistě bude pamatovat co např. v letech 1997, 2004 nebo 2010 prováděli nám. Pročež pro mě toto není pohled "z druhé strany barikády", protože si nedovedu představit, že by kdy moje strana byla kanadská. Takže při závěrečném zápase, tedy prvním zápase série století, jsem byl spolu s hlavními postavami napjatý jak struna i přesto, že samozřejmě vím, jak dopadl. Čímž bych se konečně mohl dostat k filmu. Abych si půjčil Churchillova slova, tohle je krev, pot, dřina a vůle, bez které to nejde. Sice upřímně pochybuju, že se z Tarasova stal nakonec takový tatík, ale minimálně ve filmu působí jako skutečný trenér. Nepochybnou zásluhu na tom má pochopitelně Menšikov, který je naprosto skvělý. Scéna, kdy se postaví s celou sbornou Brežněvovi během fraškoidního zápasu se Spartakem, to bylo něco. No a představitel Charlamova Kozlovskij, můžu říct, že jsem asi neviděl ve sportovním filmu přesvědčivěji zahranýho sportovce. Charlamov tu působí jako normální kluk co má rád hokej a je v něm sakra dobrý. Technicky je to výborné a nepřijde mi to nijak nemístně propagandistické. Jo, je to oslava vítězství a vůbec, ale to samý by se mohlo vyčítat Hokejovému zázraku. Třeba kanadský obecenstvo narozdíl od hráčů bylo ukázaný, že se chová docela sportovně, dokonce Charlamovovi po gólu na 4:2 zatleskalo. To myslím k slovnímu hodnocení úplně stačí. (01.03.2014)

O legendární sedmnáctce, jak by se zdálo v úvodu? O jednom z nejrozporuplnějších a nejsvébytnějších trenérů/diktátorů hokejové historie ve vynikajícím Menšikovově podání? Pohádka o sborné a jejím "sovětském Naganu"; tedy té legendární sérii "studená válka na ledě", která ve spojení s následným evropským turné jednou provždy srazila gloriolu kanadského týmu? Je to mišmaš výše uvedených, ale ani jedno z témat není dotaženo. Charlamovovi nejzajímavější osudy to překvapivě ignoruje a pohádka tu končí prvním zápasem. Působí to spíše jako nažhavování domácího obecenstva na Soči. Celkově je to totiž ruskému divákovi šité na míru a tak to jen bují naivní ruskou "v prsa se bíjící" nabubřelostí dobře známou ze sovětských válečných snímků. Pokud to neskousnete, tak se to lehce změní v nechtěně sebeparodickou záležitost, pokud to však ustojíte čeká vás solidní žánrový snímek, kde je vše vypulírovaně bílé či černé (a pokud náhodou ne, tak se to raději neukáže) a kterému nestačí vzdát poctu a tak raději rovnou vystavuje zbošťující piedestal. PS: Až budeme točit film o Jágrovi, tak doufám, že si odtud vypůjčíme tu scénu s chladícími věžemi; úplně to vidím. Jágr v životní a kariérní krizi leze jednoruč mezi dvěma komíny Poldovky, přemýšlí o hlubokomyslných problémech a sleze jako o několik tříd lepší i cílevědomější hráč. (01.12.2013)