Nepřítel

Už minimálně 5 let platí jméno Denis Villeneuve za člověka, kterého je třeba sledovat a kterého jsem si velmi oblíbil. Sicario, Zmizení nebo Blade Runner 2 jsou všechno jasné pecky. Nepřítel mě unikal, ale věděl jsem o něm, jen se mě do něho nechtělo. Vůbec jsem nepochopil ty pavouky. Bojím se že bych na film mohl koukat 3x a výsledek by byl stále tentýž. Taky se bojím toho, že ten film už nikdy z hlavy nedostanu a budu na něj muset stále myslet. 65% (18.06.2020)

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)

Na pochopenie veľmi ťažký film, je tu veľa možných nejednoznačných vysvetlení pointy, každý tento film chápe inak. Pravdepodobne pokiaľ pointu neosvetlí samotný autor tak všetko ostane len na úrovni debát a teórií. Ja film vnímam ako vnútorný boj, ktorý sa odohráva v Adamovej hlave, kde sa spriada pavučina strachu zo zodpovednosti a nenaplnených snov a ich následné potláčanie. Súhlasím s tvrdením, že koniec je jeden z najšokujúcejších zo všetkých filmov vôbec. Ani si nepamätám film, kde by som na konci dostal takú "facku". Len škoda toho tempa. Na môj vkus bolo hrozne komótne, uspávajúce a aj keď atmosféra nebola zlá, chýbalo tu napätie, a to v tomto žánri je určite veľké mínus. Film je ťažké opísať, to treba vidieť a nech si naň každý urobí názor sám. 10 ľudí = 10 názorov na film, vysvetlenie je veľmi individuálne. Kde je pravda? To vie len autor. 75/100 (28.05.2014)

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)