Nepřítel

V kabátku utkaném ze surrealistického přediva, ozdobeného lákavými tóny hudby se promenuje před divákem Rubikova kostka, kterou málokdo poskládá napoprvé. V pootáčení kostiček na správná místa brání i báječná atmosféra filmu, která diváka připravuje na tradičně pojatou pointu mystery. Pro mě se stal Nepřítel filmem o hledání. Ať již se jedná o hledání jeho smyslu, nebo o hledání našeho nepřítele v nás. Tohle je snímek pro všechny, kteří nesnáší polopatické filmy. Nad Nepřítelem můžete celkem dlouho přemýšlet. (02.12.2022)

Po tomto filme mi teda ostal pekný bordel v hlave. Slušné herecké obsadenie a tajomná atmosféra ťahá film dopredu, ale nudný a zároveň zaujímavý príbeh ho ťahá zas ku dnu. Že nudný a zaujímavý nejde do kopy som si myslel aj ja, ale film ma tak pomalé tempo, že v tom plochom príbehu nudí, no časom zas niečim prekvapí. Keď film skončil som sa nad tým zamyslel a musím povedať, že myšlienka nieje zlá a každá obyčajná nudne vyzerajúca scéna ma svoj význam, ale doteraz sa v tom strácam. 50% - 2* (12.05.2014)

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)

,,TO JE ŠÍLENÝ! VÁŠ HLAS JE STEJNÝ JAKO MŮJ! VIDĚL JSEM TŘI VAŠE FILMY… VYPADÁME ÚPLNĚ STEJNĚ...“ /// ,,Někdy máte nutkání, která nelze ovládat…“. Super obsazená (Gyllenhaal 2x), s Villeneuveovskou atmosférou, která má zmást pocity a zamaskovat budoucí chaos v hlavě, nudně zajímavá podívaná… – že to nejde k sobě? Tady jo. Navíc ten konec, ten dá všemu kurevskou tečku. KAŽDOU DALŠÍ PROJEKCÍ POCHOPÍTE VÍC… Zvláštně podivuhodný podobenství…., ale tolik času fakt nemám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,O Homem DUPLICADO“ ( The Double), kterou napsal v roce 2002 José Saramago, jsem nečetl. 2.) Baví mě filmy, po jejichž shlídnutí musím hledat vysvětlení (thx ,,Psema“). 3.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.04.2014)

Jsem v šoku. Víc než z filmu samotnýho ale z toho, že se nachází v červených číslech. Každopádně Enemy je kus geniální filmařiny, která vyžaduje něco víc, než jenom s hubou plnou popcornu čučet na obrázky. Tady je opravdu třeba myslet, protože film nejenže vypráví skrze dialogy, ale možná i víc skrze obraz a symboliku, kdy pavouci představují... (a já vám to neřeknu). Nejlepší "bizárium" a psycho posledních několika let. Jenom nechápu to hodnocení, pakliže má Only God Forgives něco málo přes padesát, neměl by Nepřítel jít přes šedesát. On totiž způsob vyprávění, kamery, střihu i režie je vpravdě totožný - ačkoliv si filmy ve výsledku podobný vůbec nejsou, ba co víc, je Enemy ještě možná o něco méně divácky vstřícný. (22.04.2014)