Nepřítel

Film na bednu, do slova a do písmene. Denis na mě s ním udělal rozhodně větší dojem, než se svým minulým kouskem. Pečlivě budovaná atmosféra, stupňující se napětí, solidní herecké výkony a hlavně naprosto šokující konec. Konec, který jsem tak nějak nepobral, což mi ale vůbec nevadí. Na druhou stranu, nemusím vědět všechno. (06.09.2014)

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)

Enemy považuji od Davida za bonbonek, který smlsnete během pěti minut a ani vám nepřijde, že šlo o trochu delší stopáž. Na konci na vás David vyplázne jazyk tak šibalsky šokujícím závěrem, že budete chvíli přemýšlet o tom, jestli je ta pointa tak dokonalá a nebo šílená. Jinak se servisem jsem byla nesmírně spokojená, jak co se soundtracku týká, tak i hereckými výkony v čele s Jakem. Teď už potřebuji jen ten louskáček na filmové ořechy tohoto typu. P.S. Já nevím jak vy, ale já se tomu konci musela smát :-) Ještě trochu popřemýšlím a možná to ještě zvednu. (25.04.2014)

Děkuji Kálí, že nejsem interleguán, a že je tedy mým artovým vrcholem doposud jen Mach kopulující se Šebestovou, která zažívá vrchol, ač na ní spolužák Horáček společně s Pažoutem kálí... snad jste postřehli ve zdánlivě přiblblé větě má tajemná vodítka, která může objevit zase jen ten vyvolený a mimořádně oduševnělý jedinec. Ano, jsi to ty, předrahý, postižený debile. (31.07.2014)

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)