Hibernatus

Jedna z těch slabších Funesových komedií. Jde o to, že jeho komika se brzy okouká a stává se čitelnou. Jsou to různá zběsilá gesta, úleky s vyvalenými bulvami a vzteklé výkřiky, pořád dokola. A divák po pár filmech zjistí, že je to pořád o tom samém, a že zápletka je postavena tak, aby v ní mohlo být takovýchto scének co nejvíce. Když je film zábavný, nevadí to, ale když se jedná o slabší kousek, tak to porstě nefunguje. (19.03.2009)

"Bylo to hrůzostrašné. Praskla! Všecko venku. Bylo to hrozné, hrozné. Ale netrpěla, vůbec ne." Hibernatus v sobě vtipným způsobem snoubí praštěnou komedii se sci-fi myšlenkou hibernace a následného probuzení po x-desetiletích. Louis de Funès i Claude Gensac se opravdu činili a naservírovali mi nejednu humornou scénu, u které jsem se od srdce zasmál - ať už šlo o první setkání s "dědečkem", noční předčítání básně či makabrózní historku o zemřelé manželce. (29.11.2020)

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím. (31.05.2024)

Celkem originální zápletka umožňuje rozehrát parádní gejzíry srandovních situací, které dovádí p.Funes do dokonalosti.Ten monolog zsvěcující dotyčného zmrzlíka do reality je něco fantastického.Tu a tam se někdo snaží sekundovat, ale protagonista je daleko.Koneckonců, jsou to filmy o něm.A je to tak dobře. (30.11.2009)

Úvodní sekvence ze Severního pólu jsou přesně takovým začátkem filmu, jaký vás okamžitě vtáhne a vzbudí očekávání. Samotnou originální zápletkou bych přivítal zpracovanou více s vážnější mysteriózní atmosférou, než v podobě čistokrevní crazy komedie. Svěžím překvapením v druhé polovině byl pro mě menší žánrový přechod ze sci-fi (vědecko-fantastická událost s nalezením zmrazeného člověka) do fantasy (imaginární cestování časem realizované před „hostem“ pouhou fatazií a sice stylizací domu a okolí v duchu doby 60 let nazpátek), navíc s pěknou výpravou v podobě kostýmů a jiných reálií z počátku minulého století. Rovněž oceňuji netradiční nápad zakomponovat do děje fiktivního vědecko-fantastického příběhu i aktuální reálnou vědeckou událost, jakou byl pouhé 2 měsíce před premiérou Hibernáta první let raketou na Měsíc. Humor mě sice chvílemi také dokázal upoutat s patřičným účinkem, některé vtipné situace či dialogy („Máte velkou hlavu a vrtěl jste s ní!“) se tu fakt povedly, jindy jsem však spíše kroutil hlavou nad tím množstvím hysterických situací, jakými tvůrci nacpali tento film. Louis de Funès mě obvykle svým energickým humorem spolehlivě baví, ale tady mi připadalo, že to se svými cholerickými výbuchy už místy přehání (sledoval jsem film v originálu) a že Molinaro nedokázal Funèse patřičně usměrnit. Bohužel se k podobně hysterickému výkonu občas snížila i Funésova sympatická partnerka Claude Gensac. Točit to jiný režisér, který by dokázal vhodně ukočírovat rozjetého komika v hlavní roli, rovněž vybudovat atmosféru pro podobné náměty nezbytnou (zde zdejména v první polovině) a neposunout to občas až do totální frašky, byla by to vážně pecka. Něco na tom asi bude, když sám Funés údajně během natáčení prohlásil, že odmítá víckrát „pracovat s režisérem, který se dívá každých pět minut na hodinky.“ Výsledek se totiž navzdory pěkné výtvarné stránce podobá spíše rutině s částečně promarněným potenciálem. Ač se na závěr dostavila i pěkná myšlenka a vcelku dokážu prohlásit, že se mi Hibernatus i přes výhrady dost líbil, dát víc než silné 3 hvězdičky mu už ve výsledku nedokážu. [65%] (09.08.2021)