Senzačné prázdniny

Extrémně přeplácaná komedie. Jeden z dalších hereckých koncertů L. de Funèse s tradičním repertoárem o příhodách jednoho vzteklého šéfa a zároveň panovačného manžela a otce. Tím jsem chtěl (schválně trochu ironicky) upozornit, že většina Funèsovek u mě klesá tím, že je neustále o tom samém. Senzační prázdniny se v něčem podobají komediím á la Pan účetní, zejména nadměrnou ztřeštěností (bláznivé komedie). I tyto komedie mám rád, akorát jsem si teď uvědomil, že zatímco u Pana účetního vznikaly další a další díly, filmy s L. de Funèsem jsou vesměs také o jedné a té samé hlavní postavě a lidech okolo ní, pouze s tím rozdílem, že se odehrávají pokaždé v jiném prostředí (četnická stanice, restaurace, škola, továrna...) (02.07.2006)

Klasický pan Funes s partou oblíbených herců, kteří jsou vidět i v dalších filmech s tímto excelentním komikem. Řada zamotaných situací jen nahrává bezpočtu gagů a veselých situací. O dabingu snad ani netřeba vůbec psát. Pan Filipovský je prostě naprostá mega hvězda. Opět hluboká poklona oběma mistrům.  90 % (29.07.2023)

Příjeh není nic moc, ale obsazení a herecké výkony jsou skvělé. Jak to může dopadnout, když děti prominentních rodičů z prominentní školy mají prázdniny. Takový výměnný pobyt studentů mezi Anglií a Francií, to se může stát cokoliv. U řady Funésových filmů se bavím víc. Pro mě je to jeden ze série zábavných, ale pro mě ne úplně nejlepších filmů, jako Lakomec, Na stromě, Piti Piti Pa a Tonoucí se stébla chytá. 70% (14.09.2015)

Tenhle film mám rád hlavně z první části, když se LdF snaží chytit ty nezvedený děcka, ale jakmile se to dostane na tu svatební část, už mě to tak nebere. Tam mi to přišlo už jen moc na sílu a takový moc absurdní. Ale jinak je to plný skvělých vtipů, vtipů situačních a charakterních, vtipů nehrajících si se slovíčkařením a hláškařením. A proto si taky z těchto komedií moc hlášek nevybavíte, jako z těch dnešních. Tady snad jen Delikátní, delikátní. Papej, synáčku. ale to zase člověk musí vědět, o co v té situaci šlo. Není to zábavné samo o sobě. Zápletka je postavena na klasickém rozporu stáří a mládí a současně dvou odlišných kultur a jejich různém chápání všemožných situací. Například jídlo (ústřice v jogurtu, uzená ryba s pomeranči v cukru a mátovou majonézou, nebo ty různé pudinky jež by našinec nevzal do pusy- třeba játrový pudink). A co se týká srovnání anglického sluhy a francouzské služebné, nemá to chybu. U nás by to nejspíš byla nějaká Anna proletářka nebo Týna z Káji Maříka, kypré mlékem a krví přetékající děvče v dlouhé hnědé sukni, s bílou zástěrou a šátkem na babku, trochu upjatá i upejpavá a trhlá zároveň. Ještě bych měl jednu výhradu, Briti (a tím méně Skotové) neříkají scotch, ale scotish, protože je to urážlivé. To je jako o bývalým Východoněmci říct Dederon nebo Němčák. (08.04.2006)

Francouzi hrají lépe, pokud si dělají srandu sami ze sebe (Kam se poděla sedmá rota), a ne z Angličanů (Senzační prázdniny). U Anglánů to funguje oběma směry. Ti excelují i v porovnávání sebe sama s francouzským sokem (Johnny English), i v parodování své vlastní kultury (Black Adder). Řada banálně rádobyvtipných situací spojené s pronásledováním vlastní rodiny mě ze sedačky nesklátí a i přes poměrně dobře hrajícího Luise považuji tuto komedii za značný pokles oproti jeho předchozím angažmá. (22.01.2011)