Senzačné prázdniny

Příjemná letní atmosféra působí relaxačně, když je venku počasí pod psa dvojnásob. Ztřeštěné, jak je u Funèsových filmů zvykem, ale extra vtipné to není. Trocha utahování si z Angličanů, jejich stolování a upjatosti. Louis občas někam spadne nebo se nabourá do kurníku. Slušný průměr, ale s Funèsem se najdou lepší kousky. (05.07.2011)

Příjeh není nic moc, ale obsazení a herecké výkony jsou skvělé. Jak to může dopadnout, když děti prominentních rodičů z prominentní školy mají prázdniny. Takový výměnný pobyt studentů mezi Anglií a Francií, to se může stát cokoliv. U řady Funésových filmů se bavím víc. Pro mě je to jeden ze série zábavných, ale pro mě ne úplně nejlepších filmů, jako Lakomec, Na stromě, Piti Piti Pa a Tonoucí se stébla chytá. 70% (14.09.2015)

Klasika, která nikdy neurazí. Léto, pohoda, to vše i přes nepříliš fotogenické exteriéry Le Havre. Standardní Funès, jako vždy okouzlující Claude Gensac atd. Pravda, poslední třetina filmu je snahou o šponování humoru za každou cenu ve stylu:"Tak jakej dopravní prostředek jsme ještě nepoužili?" Ale hlavně - kdyby se mě někdo ptal na hudbu k francouzským komediím, na jednom z prvních míst bych řekl tenhle film. Senzační prázdniny mají senzační hudbu, která spolehlivě udrží mou pozornost vždy až do konce. To, co tady předvedl Raymond Lefèvre, je prostě nářez jako prase! (14.06.2012)

Když odečtu Četníka a Fantomase, je to právě film Senzační prázdniny, který mám nejraději a kde si vybavím herecké mistrovství Louise de Funese nejvíce. Jeho živelné herectví, grimasy, vyřídilka a prakticky neustálá gestikulace dokáže rozesmát sama o sobě. Nepotřebuje k tomu ani mírně trhlý příběh a ani vedlejší postavy, které jsou často jen v roli nahrávačů. Nicméně celkové obsazení je výborné a herecké výkony všech rovněž. Tentokrát také skvěle sedla hudba, ta dokreslila výbornou letní atmosféru celých senzačních Senzačních prázdnin. (12.04.2019)

Je to asi dáno věkem, ale šedesátá ani sedmdesátá léta mi skutečně neříká a jejich krásu asi nikdy plně nedocením. Funes je tradičně skělý, ale k jeho nejlepším dílům se to řadit nedá. Mláďátka mě příšerně lezla na nervy a tak mi nezbývalo prakticky nic jiného, než fandit tatíkům. Mimo jiné jsem si všiml spoustů odrazů kameramana ve sklech i stínech, komparsu, nejsitě se dívajícího do kamery, esli záběr ještě trvá a podobně. (02.07.2006)