Žandár v New Yorku

Druhý díl četníků je ještě stále slušná komedie daného typu a známého charakteru všem, kdo mají rádi Funese a jeho komedie. Četníci cestují lodí na sraz četníků v New Yorku a tam by vše proběhlo bez obtíží, jenže Cruchotova nezbedná dcera si do New Yorku vyrazila jako černý pasažér a díky shodě okolností její cesty vedou k tatínkovi. Ten ale ví, že by z její cesty byly jen obtíže a tak dělá vše proto, aby na její přítomnost v USA nikdo nepřišel. Nutno přiznat, že mnohé vtípky slušně fungují a stále má film kvalitu i po tolika letech. (21.07.2018)

Ja mám problém s filmom, ktorý je o policajtoch, ale nemá kriminálnu zápletku. V Saint Tropez ju mali a pritom to bola stále komédia. Zápletka so zatúlanou dcérou a jej hľadaním nie je natoľko nosná, aby ospravedlnila výlet francúzskych filmárov do New Yorku. A pritom toto mesto ich ponúka toľko. Tento film je tak skôr sledom viac alebo menej zábavných eskapád našich starých známych. K tým vydarenejším patrí tanec s mäsom a la West side story, avšak s dejom filmu nemá vôbec nič spoločné. A tak približne je to s väčšinou sekvencií v Žandárovi. (03.01.2013)

Je mi to strašně líto, ale četník mi do Ameriky prostě nesedne. Tady se mi vyjímečně (co se týče série) líbila originální verze s titulky. Nic proti panovi Filipovskému nemám, odvedl vynikající práci, ale řekněme si to na rovinu, ostatní stáli za prd. Bylo zde pár hluchých míst, což hodnocení sráží ještě více k zemi. Škoda, tohle se nepovedlo. Prodprůměr. My flowers are beautiful. (21.07.2005)

Cruchot jde tentokrát „řádit“ do New Yorku a že to byla zase jízda. Sice o něco slabší než první díl, ale pořád zábavné. Samozřejmě nesmí chybět ani zbytek četnické posádky a rozdivočená Nicole. Ta tentokrát svému přísnému fotříkovi přidá nejednu vrásku na čele (ostatně jako by tomu bylo někdy jinak). Místy ovšem scénář opravdu nudí, protože se tu nezvykle často střídaly povedené scény s nezáživnými pasážemi. Především pak vprostřed filmu. Naštěstí konec vše zachraňuje. (06.11.2012)

Pohlednicový film. Aneb cestujeme po New Yorku s hrdiny z (tehdy čerstvě) úspěšné francouzské komedie. Uprostřed tolika pochodů za rezké hudby, drobných příhod a epizod z různých míst jsem si právě jako u zábavného cestopisu občas i připadal. Jakoby hlavní devizí nebyla ani komedie, než spíše výlet do amerického velkoměsta. Začátek s kufry, hledání místnosti na lodi, výukou angličtiny a pod. skvělý, no s příchodem do New Yorku to mírně začlo upadat. Nebýt zápletky s dobrodružstvím dcery se zatajenou identitou v cizím městě (což zčásti dost vykrádá první díl), chyběl by i souvislejší děj. A ta chvilková proměna dění v taneční číslo à la West Side Story uprostřed filmu? Naprosté WTF, které tomu přihodilo punc menší slátaniny. Věřím, že nemožnost jednoho z představitelů četníků vycestovat mohla dost poznamenat natáčení, horší je to s případnou výmluvou, že právě tato skutečnost tolik poznamenala i kolísavou kvalitu výsledku – zvláště, když v centru dění je prakticky jen Cruchot a jeho šéf, zatímco zvyšní četníci (mimo Fougasse ležícího nakonec hned dvakrát ve špitálu) tvoří jeden vedle druhého už jen nezbytné a nevyužité křoví. Z větší části stále ještě dobrá oddechová zábava ze 60. let, ač v případě pokračování série se nelze vyhnout srovnávání a Četník v New Yorku oproti Četníkovi ze Saint Tropez za mne zaostává asi tak o dva stupně pozadu. 60% (19.04.2020)