Fantomas

Spojení sil dvou hvězd tehdejší francouzské scény Jeana Maraise a Louise de Funèse vyústilo v jednu z nejlepších francouzských komedií, které se dostalo dvou neméně slavných pokračování. Nechápu, že i když se ti dva v soukromí nesnášeli, tak na plátně se mi zdá, že to jejich výkonu jen prospělo..... (11.12.2007)

Souhlasím s tím, že s novějšími díly kvalita fantomasovksé série narůstá. Jako výchozí bod je první film už tak dost kvalitní. Akorát narozíl od pokračování nemají hlavní hrdinové příliš ujasněné charaktery a působí dost rozpačitě. Jinak jde o velmi sympatickou klasiku, která už sice dnes nepůsobí tak jako před čtyřiceti lety, ale své kouzlo příliš neztrácí. (16.08.2007)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)

Frantomas? :-) Sic komedie, přec místy mrazivá. Jakého skupenství je Fantomas, se nedozvíme. Ani jak umí padělat daktyloskopii. O plastické chirurgii nemluvě. Z filmu mám dvě ponaučení - honit se v životě za bohatstvím je stejné jako honit Fantomase. A nikdy se nesnaž porozumět ženám. Někdy mám dojem, že Fantomas, ten gumoxichtej ledvinokamennej bastard nosí i moji tvář, jak jinak si vysvětlit, že mi doma vyčítají vyjedenou ledničku a prázdnou spíž, když jsem byl týden pryč??? A geniální hudební motiv od Michela Magneho jsem si dal, když mi volá fantoMÁMAs. (01.11.2006)

V dětství pecka, dnes jen naivní taškařice, která spíš než jako komedie (za celý film jsem se jen asi dvakrát pousmál) funguje jako zředěný dobrodružný film a to díky fascinujícímu záporákovi a dvěma dlouhým zdařilým honičkám v poslední třetině - jízdě horskými serpentinami v autě bez brzd a závěrečnému epickému pronásledování Fantomase po souši, vzduchu i vodě. Krom toho se film může opřít ještě o skvělý ústřední hudební motiv a o ústřední herecké trio - šarmantního Maraise, typickou šedesátkovou sexbombu Demongeot a cholerického Funèse, jehož pitvoření už na mě ale nefunguje ani zdaleka jako kdysi. Takovému MUŽI Z ACAPULCA nesahá FANTOMAS ani po kotníky. (16.11.2012)