Fantomas

Ústřední hudební motiv nezapomenutelný, varhanový hudební motiv svůdně strašidelný, do toho investigativní novinář Jean Marais, krásná Mylène Demongeot a roztěkaný komisař Juve. Tato klasika francouzské komedie prostě nestárne a nepíšu to jen proto, že mi zrovna od pana F. došla poslední výstraha před popravou.. (03.12.2008)

Kdysi jedna z nejoblíbenějších filmových sérií s tajuplným Fantomasem a kašparovským komisařem Juvem (De Funes) dnes působí místy už mírně trapně. Francouzský humor starý 40 let hold doba značně poznamenala a dnešní generace se smějí spíše obhroublým a nevkusným vtipům, které naopak za dalších 40 let budou vzbuzovat negativní emoce u další generace. (05.08.2002)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)

Naprostá legenda a klasika každým coulem. Již v raném věku, kdy jsem "Fantomase" shlédl prvně, mě učaroval charismatický novinář Fandor (Jean Marais), neschopný, roztržitý a nadmíru zábavný komisař Juve (Louis De Funés) a Fantomas (také Jean Marais), démonický zločinec s ocelovou tváří, elegantní zloduch gentleman. Elegantní akce prokládaná živelným humorem nechala vzniknout kultu, který si i po více než čtyřiceti letech nachází nové diváky. V prvním díle se však tvůrci teprve rozehrávají a orgie humoru, převleků a akce vypuknou až v díle druhém. (14.01.2006)

Na Fantomase jsme houfně a rádi chodili do kina jako děti. Z dnešního pohledu to byla vlastně taková naše přípravka na Bondovky a dobrodružnější kousky. Bylo to fajn, krásně namíchaná mužnost (Marais), krása (Demongeot) i humor (Funes), samozřejmě s neskutečně sympatickým záporákem a skvělým hudebním motivem. Až vloni jsem se dostal k literární předloze a musím říct, že mě strašně zklamala. A to vůbec ne v souvislosti k těmto filmovým adaptacím. Věděl jsem, že původní literární příběhy Fantomase jsou trochu o něčem jiném, že to není komedie, spíše temnější dobrodružství. Ale přišlo mi to hrozně nudné a nezáživné, psané stylem, který pro mě byl nezkousnutelný a kniha tří Fantomasových příběhů se stala jednou z těch, které jsem četl nejdéle. Takže Fantomas pro mě už asi navždy zůstane pouze v této filmové trilogii (a ve vzpomínkách v Arabele). Protože tohle baví. A celá trilogie má mnohem větší a temnější atmosféru, než jakýkoliv z těch tří příběhů, co jsem četl. 3.5/5 (08.03.2016)