Donšajni

Když jsem viděl, že v telce poběží DONŠAJNI, které jsem chtěl už dlouho zkouknout kvůli herecké přítomnosti mé zbožňované Evičky Josefíkové, zapnul jsem po sto letech komerční televizi a šel do toho. Och, nebyl to úplně dobrý nápad. Když už jsem zmínil Evičku, považuji skoro za podvod, že ji dají na plakát, ale v samotném filmu je její role tak mrňavá, že by stačilo mrknout, a člověk by skoro přehlédl, že se tam vůbec objeví. Kristebože! Dalším důvodem mé rozmrzelosti je titul filmu - ve scéně, kdy zestárlá Šafránková (vážně není příjemné sledovat milovanou Popelku v roli nedůstojné jejím hereckým kvalitám) blekotá v kavárně nad kafem cosi o "těch Donšajnech", všechno ve mě zvrací odporem (né že by původní název "Sukničkáři" byl lepší, ale stejně - blbější název filmu aby pohledal). Dalším krutým failem je obsazení Jana Hartla do role děvkaře - tomu šedivákovi s vodnatýma očima nemůžete podobnou roli věřit, ani kdybyste se rozkrájeli, a soukromě Menzelovi zazlívám, že si zde jen přihřál polívčičku nad rozšířenými klepy, že v herecké branži spí každý s každým. Při sledování jsem žasnul, jak toto mohl natočit autor filmů, které se dávno stihly zapsat mezi miláčky televizních diváků, a kdo v sobě našel tu drzost vyslat tento paskvil do nominací na Oscary. Občas tam sice problesknou náznaky toho, jak velký režisér Menzel skutečně je - např. sekvence, kdy si Hartl utahuje z moderních zpracování Dona Giovanniho - ale jsou to spíše odlesky staré slávy, které o to krutěji kontrastují se současným úpadkem. Kdyby chtěl být člověk jízlivý, musel by poznamenat, že od té doby, co se v roce 2004 Menzel oženil, měl pověsit režírování filmů na hřebík, a místo toho si hlídat tu svoji o 40 let mladší krasotinku, aby mu ji nepřebral nějaký "Donšajn". Ne že by se mi všechno na tomto filmu nelíbilo - především všechny scény ze zkoušek Dona Giovanniho jsou výtečné, i když mi soukromě dost trhalo uši slyšet operu všech oper v češtině - Don Giovanni má být přece JEDINĚ v italštině! - ale vyloženě jsem trpěl všude, kde se film snaží být vtipný. Ve skutečnosti je zoufale nevtipný, trapný... a ó ano, proč to nenepsat, děsivě zbytečný. Jsem si skoro jistý, že to asi měl být hodně osobní film, ve kterém by Menzel ventiloval řadu svých myšlenek a vzal si na paškál dnešní svět, ale jako scénárista po mé soudu krutě selhává, a jeho film ve výsledku nemůže oslovit ani náročného diváka, ani prosťáčka, který tam může hledat druhé BABOVŘESKY (k nimž bohužel skutečně nemají DONŠAJNI moc daleko, v tomto ohledu souhlasím s Kamilem Filou). Těžko lovit v hlavě důvody, proč by měl člověk tento film vidět. Nebo proč mu nedat odpad, ačkoli se tomuto extrémnému hodnocení snažím spíše vyhýbat. Za mě jedna hvězda, neb film plný božské Mozartovy hudby prostě odpadem hodnit nelze. (16.11.2014)

Asi v roce 89 a filmem Konec starých časů skončila spanilá jízda Jirky Menzela českou tvorbou.Vod tý doby,s invazí jemu tak proklínanejch hollywoodskejch braků(jak já je miluju)plnejch násilí,začal místo plnohodnotný práce na dalších a dalších parádních filmech prskat všude v médiích,jak je to nebezpečný,a cenzura je potřeba,a komu se to může líbit.Bohužel sem všechny jeho další díla viděl,a prostě se Menzel řítí do obrovský černý filmový prdele.Donšajni jsou děsný.Blbej děj,komedii to připomíná jen v popisku filmu,navíc ani ty operní scény(je jich tam dost) nejsou nic,co by filmu pomohlo.Ale i přesto,že svou nezábavností a nudou mě to tlačilo až k odpadu,tak ho nedám.Zajedno vemu v potaz skvělý starší filmy Menzela,a pak moji averzi vůči opeře,operetě a podobnejm kokotinám.20%. (16.02.2014)

Proč mám pocit, že jediným důvodem pro vznik filmu byla režisérova touha vidět na place spoustu krásných mladých živých nahých holek..? Proč mám pocit, že Donšajni mají být režisérovou masturbační inspirací, podobnou té "Rusalkové" Menzelova filmového alter ega v podání Jana Hartla..? Jiný smysl ne a ne nalézti. Celý námět na mě působí jen jako vata, která má ospravedlnit právě tu samoúčelnou nahotu pro režisérovo potěšení. Je to žánrově roztříštěná směsice frašky, 15 let opožděné morality (kritizující dravý kapitalismus a neschopnost úřadů), operní variace na Americkou noc a sentimentální tragikomedie s vyloženě trapnými prvky a průhlednými pointami. Když začne být film v nějakém okamžiku zajímavý (z 99% zásluhou geniální hudby), Menzel to okamžitě srazí nějakou "humornou" vsuvkou na úrovni... ano, na úrovni "lidového" Trošky (přirovnání k Mistru T. jsem zaznamenal několikrát už před zhlédnutím filmu a musím ho s hlubokým politováním potvrdit). V pasážích, které mají mít nějaký praktický charakter (např. jednání s policií), se film vzdaluje realitě světelnými roky a ve výsledku ta odtrženost není už ani směšná, je spíše politováníhodná. Některé herecké výkony (zejména představitelů policajtů) jsou vyloženě špatné a film je koukatelný opravdu jen díky Šofrově kameře a nádherné hudbě. Donšajni nejsou omyl, to je umělecké harakiri. (30.09.2013)

Bylo mi smutno. Ani ne tak z toho, že česká kinematografie zase jednou spadla na úplné dno, na to už jsem zvyklý. Ale hlavně z toho, že tentokrát se k filmové žumpě dokopal samotný Menzel, a to ještě s velkou dávkou hrdosti a nepřiznané senility. Takovou upištěnou bezdějovou srágoru by jeden očekával spíše od kolegy Trošky. (16.11.2014)

Jiří Menzel je zřejmě starý chlípník (fantazírující o tom, jak ochotně se mladé holky nechávají ohmatávat vyžilými donchuány), který má rád zoom a ženy s velkými prsy, nikoli modernu. Budiž. Musel o tom ale vzniknout nevkusný, nevtipný a nesoustředěný celovečerní film? Kontakt s přítomností se omezuje na rezignované konstatování „tak takhle to u nás chodí“ poté, co je protagonistovi před očima odcizeno auto. Zkrátka, všechno je zlé (vinou komunistů a privatizace), svět se řítí do záhuby a my s tím nic nenaděláme. Tedy, let’s fuck! Jedinou charakteristikou ženských postav pod 40 je frivolnost – každá z nich se bez zábran a dlouhého otálení vyspí s postarším, necharismatickým a neperspektivním divadelním režisérem. Jediná výraznější starší ženská postava je duševně nemocná (např. bezdůvodně ukradne a nabourá auto zapojené do probíhající bankovní loupeže), což je ale podle filmu v pořádku a ženy po přechodu se takhle asi běžně chovají. Vypravěčsky je film nekonzistentní tím, jak nahodile mění perspektivy, míru vědění a sebe-uvědomělosti (nekoncepčně využívané promluvy do kamery jsou samoúčelnou snahou dodat filmu moderní výraz). Dramaturgická impotence filmu se projevuje tím, že jakkoli dlouho se něco děje, nakonec se z hlediska vyprávění stejně nic nestane. Většina (!) scén by mohla být vystřižena bez dopadu na hlavní dějovou linii, neboť nic nezapříčiňují a nepodmiňují, nijak nepřispívají k vývoji příběhu. Humor se dělá z toho, že někdo narazí hlavou do trámu nebo mu rupne v zádech. Pokud má film naopak zvážnět, musí zákonitě někdo zemřít – jiný důvod k serióznosti se nepřipouští. Shovívavě dokážu na tuhle oplzlou obhajobu čumendy pohlížet jedině jako na náhražku pohlavního aktu v pozdním věku, kdy už to holt moc nejde. Očividně totiž opravdu jde o film vzniklý z pouhé potřeby NĚCO zplodit. 10% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Emzet, Martin741 (17.11.2014)