Berberian Sound Studio

Hlávky květáku nikdy nebyly tak děsivé! Ostýchavý anglický mistr zvuku se zjevnou fixací na matku se ocitá v pramálo přívětivém prostředí nahrávacího studia plného sexuálně výkonných Italů. Zatímco čekáte, jestli vyprávění zvolí směr psychosexuálního thrilleru nebo gore hororu, začíná se odvíjet žánrově nezařaditelná óda na pohlcující moc giallo filmů (z nichž nevidíme nic, ale slyšíme všechno) a vy si s přibývajícími minutami uvědomujete, že tohle zvukové studio u těkání mezi skutečným hororem a pouhou hrou na něj setrvá až do konce. ___ Vzhledem k tomu, že jde o jakési giallo naruby, obrazem dovnitř, zvukem ven, jsme nuceni zapojovat představivost. Mnohem víc než při sledování standardní hororové produkce. Zesíleny jsou veškeré zvuky, kroků, klapotu psacího stroje i promítačky, kterou zas a znovu uvádí do chodu tajuplná ruka v černé rukavici. Ruka vraha? Jestli ano, kdo je vlastně vražděn, hlasivky trýzněných hereček? Co je vražedným nástrojem, zvuk? A hlavně – kdo je vrahem? Gilderoy, ten, kdo jako jediný vnímá, co zvuky skutečně vyjadřují a nechá se jimi natolik pohltit, že přestává být zřejmé, kdo promítá a kdo je promítán? Nebo prostě jen není dost sebejistou postavou (viz jeho neschopnost „spáchat“ sexuálně konotovaný zločin), aby setrval na filmovém pásu? Svůj hlas (přesněji zvuk) hrdina získává až poté, co se jedna z žen ocitne plně v jeho moci a z něj se stane skutečný SOUNDMASTER. Konečně získává kontrolu nad svou zvukovou stopou. ___ Jako scenárista Strickland snad až příliš sází na náznakovost a všeprostupující enigmatičnost. Hladkostí přechodů mezi scénami (zlověstný nápis SILENZIO funguje jako interpunkční znaménko) a atmosférou se ale tenhle striktně interiérový propad do spárů šílenství může směle poměřovat třeba se Spalovačem mrtvol (jediná exteriérová scéna představuje coby naprosto nečekaná surreálná vsuvka možná nejvíce šokující moment filmu). Se Spalovačem sdílí osazenstvo zvukového studia také výjimečný apetit (namísto věnečků a rakviček je nabízen čerstvě zmasakrovaný meloun) a smysl pro humor černý jako kouř ze spalovny (byť obsahově by se ke komparaci nabízely spíše filmy jako Rozhovor nebo Výstřel). ___ Přenesením důrazu z vizuálního na aurální (a tedy demystifikujícím upozorněním, co dělá moderní horory tak děsivými) jde o velmi originální, myšlenkově bohatý počin, který navíc se sluchátky na uších skýtá nepřeslechnutelný psycho zážitek, dávající vzpomenout na první diváckou zkušenost s Lynchem. Apendix: zaujalo-li vás podmanivé prostupování fikce a žité skutečnosti, doporučuji zhlédnout také v lecčem příbuzný kultovní španělský film Arrebato. A mimochodem – taky jste měli dojem, že režiséra Santiniho hraje Christoph Waltz? 90% Zajímavé komentáře: George Stobbart, ancientone (14.04.2015)

Prazvláštny film, ktorý podivne balansuje medzi dokumentom a psycho-thrillerom/hororom, čo mu viac škodí ako pomáha. Prvá polovica je až priveľmi dokumentárne podaná – sledujeme zábery zo štúdia, ktoré nahráva zvuky do fitkívneho hororu. Bohužiaľ neprináša vôbec nič nové a popravde nie som si istý, čo tým chcel „dokument“ povedať, pretože to, že sa namiesto ľudského mäsa bodá nôž do kalerábu vedia už dávno všetci. Tie pomalé zábery na zeleninu a opakujúce sa kričiace tváre vyznejú maximálne do prázdna. Navyše zabíja to úmorná dĺžka, keďže toto (ne)dianie trvá takmer hodinu. V poslednej polhodinke sa film zázračne pokúša o mysterióznu psycho-story ala Lynch, ale čo z toho, keď ma to už po úmornej zdĺhavej hodine ani nezaujímalo a postavy mi boli ukradnuté. Určitý nápad a originalitu sa filmu nedá uprieť, ale 3/4 času som sa musel premáhať k sledovaniu. CELKOVO: 2* (04.01.2013)

"It´s not horror film. This is a Santini´s film!" A tak nějak to ve skutečnosti je... BSS je vskutku podivná psychárna, na kterou se nekouká zrovna příjemně. Má dost melancholickou atmosféru, skoro až bizarní postavy a přes ten zajímavý námět i stagnující příběh, v němž není místo pro vysvětlovačky typu kdo, kdy nebo proč. Spíš je to pocitovka s líbivým audiovizuálem, co má blíž k dvojici Cattet/Forzani (výborná artovka Amer), než ke klasickému De Palmovi (tady se nabízí jeho Výstřel). Po celou dobu víte, že je něco špatně, jen nedokážete přijít na to co. Protože vy, jako odsunutý a do děje nevtáhnutý divák, vlastně nenahlédnete pod pokličku jakéhokoliv násilí. To pouze slyšíte v podobě křiku či zpracovávané zeleniny. Rozhodně zajímavý nápad, bohužel v mém případě se zcela míjí účinkem. Za pokus to ale stálo. (23.06.2013)

Strickladovy expresionistické haluze. Vždy mě baví, a vždy mi v komplexnosti jejich podání něco chybí. Nějaké spojení jejich myšlenkového vyústění s realitou. Moct si dělat cokoliv je jistě tvůrčí labuž, ale film by měl být přes jakékoliv autorské úlety dělaný především pro diváka, který si v něm najde nějaké vlastní pravdy, pokušení, úzkosti, myšlenkové paralely atd. Proto to třeba Lynchovi prochází lépe. Berberian Sound Studio je o možném vlyvu zvukařské práce na psychiku zvukaře. O kolizi kultur v uměleckém vyjádřování se. Britská zdrženlivost a kultivovanost versus italský temperament a živočišnost. A krutost. Kdo máte přehled v hororech, znáte rozdíl mezi anglickou produkcí Hammeru a tvorbou italských řezníků... Strickland zde představuje slibný námět, navíc pro cinefily z atraktivního prostředí filmové postprodukce, vyvíjí příbě správnými cestami s rostoucím psychickým nátlakem, ale ve finále ho nedotáhne do uspokojivého climaxu. Nejvíce mě zde potěšila přítomnost hypnotických hereček z jeho pozdějších filmů. A samozřejmě pečlivě namíchaný, brutálně výrazný vícekanálový zvuk. (08.06.2020)

Zaručená uspávanka o.. vlastne o ničom. Celý čas čakáte kým sa niečo udeje, nejaké prepnutie v mozgu hlavnej postavy, pričom sa z neho vykľuje psychopatický vrah s narušenou mysľou (lebo so všetkým prepáčením, ksicht na to teda má) alebo akákoľvek hororová ľahôdka, ktorá by uspokojila moje očakávanie. No ono nič. Rozťahané, nezáživné, nedotiahnuté do aspoň mierne úspešného konca. (08.09.2013)