Stará puška

Drasťák až do posledního výstřelu. Kdo by to do Noireta řekl, že si natolik věrohodně poradí s postavou akčního hrdiny, který nezná slitování a jeho muška je set sakra přesná. Výborné drama však čeří trošku jednoduchá a místy příliš prvoplánová zápletka, jež si však svou chudokrevnost vynahrazuje pořádnou porcí flashbaců, ale i ty však mají svůj smysl a dokonce i pointu. Robert Enrico umí zatahat nácky za uši, to se nedá zapřít. (23.11.2007)

Nádherné komorní drama ověnčené různými cenami mimo jiné hlavním výkonem ale i třeba hudbou od skladatele Francoise de Roubaix. V hlavní roli s nesmiřitelným a silně vynalézavým (co se týče msty), mstitelem Philippem Noiretem který čelí sám nacistické převaze avšak touha odplaty ve stavu bezpráví a zoufalosti je silnější. Není to úplně relevantní válečný film, je tu víc kulisa než objekt zkoumání, ale dá se říct že se vlastně jedná o protiválečný film vypovídající o hrůzách fašismu (zde sice už na ústupu). Ty flashbacky mě zde zrovna nevadily (ač jich tu bylo opravdu nezvykle hodně a kolikrát tak zpomalovaly samostatný děj), právě naopak zde byly celkem na místě, protože od začátku se vlastně nedostalo na samostatný civilní a soukromý život onoho páru. Vše totiž začalo opravdu velmi rychle, a bez nějakého většího seznamování hlavních hrdinů..Romy Schneider-manželka Juliena si tu vlastně moc nezahrála tedy krom těch zmíněných flashbacků, ale jako obvykle ji to tu moc slušelo:-)) (28.07.2007)

Příběh o ztrátě a pomstě nepřináší nic nového. Já mám takové filmy rád, Noireta také, takže jsem se docela bavil, ale moc nechápu ten úspěch u odborníků. Spíše mi to přijde jako komerční film, který se snaží o umění pomocí spousty flashbacků, které mě zase dost rušily, neboť zpomalovaly výrazně děj. Film získal Césara za nejlepší film, hudbu a Philippe Noiret za hlavní roli (byl skutečně výborný). Nominován byl režisér, scénář (nechápu proč), kamera, střih, zvuk a ve vedlejší roli Francoise Jean Bouise. (29.08.2003)

Předně bych se chtěl ohradit vůči komentářům, považujícím STAROU PUŠKU za akční film. Tohle akčním filmem opravdu není. Z dnešního hlediska naprosto ne, z hlediska doby natáčení také ne, protože myšlenka filmu je v něčem jiném než v efektním zabíjení nácků. Režisér klade důraz na psychologii postavy lékaře Juliena. Je to příběh o tom, jak se inteligentní člověk, lékař a pacifista, slabý civilista změní v něco, v co by člověk nikdy netypoval. V šílenou vraždící bestii bez zábran a bez strachu o život. Jak se může stát, že víra v život je nahrazena nenávistí k životu? O tom vypráví tento film. O důvodech, které k tomu vedly a o tom proč a jak se to stalo. Stížnosti, že vzpomínkové flashbacky ruší tempo, jsou naprosto mimo mísu. Možnost vžít se do pocitů hlavního hrdiny a alespoň částečně mu rozumět, je mnohem víc než hodinová akce v tempu. Třeba Julienova myšlenková asociace místa. Místa kde se tříští šťastná vzpomínka na rodinný život s realitou vyvraždění tak, aby byla vytěsněna jedinou myšlenkou. Myšlenkou pomsty. Někteří si to možná pletou se Schwarzeneggerem v KOMANDU nebo Segalem v PŘEPADENÍ V PACIFIKU. Noiret je jiný herec a tohle je jiný film. Kombinace Schneidrová-Noiret funguje výborně. Snad jen úvodní pasáže věnující se Julienovu pracovnímu civilnímu životu, jsou příliš dlouhé a v kontextu sdělení filmu zůstávají nevyužité. To je asi moje hlavní výtka. 78% (19.07.2011)

První setkání se Starou puškou ve vysílání ČST bylo pro mě (a jistě nejenom pro mě) nezapomenutelným zážitkem. A o spoustu let později mě pobavilo vyprávění staršího kolegy v práci, jak kdysi po projekci v kině jeho známý na Václaváku vztekle napadl skupinu západoněmeckých turistů. Ano, i dneska je film docela působivý (a zvuk plamenometu je stále zlověstný), ale samozřejmě je znát, že je mu přes čtyřicet, jeho forma zastaralá a barva filmové krve nepřirozená. Mně osobně tedy hlavně lezly krkem všechny ty sadisticky zdlouhavé flashbacky. (16.12.2018)