Aku no kjóten

Nejprve to vypadá jako docela nezávadný, rýžožroutský thriller, který se sice vleče jako pohlavní styk s penzionovanou gejšou, avšak je prostý prostý obvyklého, žlutého syslu pro tumor, tudíž nikdo nečurákuje, a tak první hodina a čtvrt proběhne na znuděné tři hvězdy s odřenýmy cípy. Když už si však psychicky vyrovnaný, indoevropský divák začne radostí mnout jídelní hůlky, že přežil vcelku bez úhony další japonskou invazi, bouchne hlavnímu, kapku psychotickému ťamanovi v hlavě Fujijama, začne mít totálně pomatené halušky a vy zoufale pokukujete po něčem ostrém, čím byste si otevřeli břišní dutinu, jen abyste to nemuseli dokoukat až do konce. A pokud nepatříte k místní sortě řeznický učňů, nadšeně onanujících nad červenými cákanci, nevytrhne to předchozí martýrium ani těch závěrečných, jatečních patnáct minut Columbinského biatlonu s brokovnicí. (30.08.2013)

Že je mezi učiteli fůra psychopatů a všelijak mentálně nedovyvinutých nebo emočně nevyzrálých individuí, jsem poznal už na základce a pak i na gymplu. Zároveň ale naprosto souhlasím s tím, že když se mezi studenty rozšíří švindlování při písemkách, je nejlepší řešení celou třídu nemilosrdně a střelhbitě vodkráglovat. To máte jako se slepičím morem - i když se vám nakazí slípka třeba jen jedna, musíte pak vytlouct celej kurník, aby se to svinstvo nešířilo dál. Japonci opět dostáli své pověsti vyšinutých magorů, ale zároveň divákovi "nenápadně" naznačují, v jakém civilizačním okruhu brali k zápletce inspiraci: Pachatel si prozpěvuje Mackieho Messera, zajímá se o germánskou mytologii a žil dlouhou dobu v Ámošce. Každopádně tahle středoškolská zabijačka skýtá citlivému, přemýšlivému a humanisticky orientovanému divákovi spoustu příjemných pocitů, intelektuálních podnětů a inteligentní zábavy. Mně třeba dobře pobavila jazyková hříčka Todai/to die. (08.03.2018)

Šikana a podvádzanie študentov pri skúškach sa v Japonských školách stáva denným pravidlom. Jeden z nováčikov v učiteľskom zbore je profesor Hasumi. Ten sa rozhodne ráznymi krokmi stopnúť všetky nekalé praktiky žiakov. Jeho metódy však sú "poněkud - nýbrž - poněvač" odlišnejšie ako povoľujú školské osnovy. Ďalšia originalitou posiata Japonská pecka zo študentského prostredia riešiaca výchovu mladistvých. V porovnaní s podobným snímkom Battle Royale je však tento o dosť lepší. Aj keď časti filmu "obohatené" o komunikáciu s výplodom fantázie mňa nijak extra neohúrili, skôr naopak, narúšali. Táto "vložka" však má svoje opodstatnenie. Akurát neviem čo si mám myslieť o hudbe počas masakru. Zrejme išlo o odľahčenie situácie. Ja som skôr za melanchóliu a nie songy z grotesky "Bennyho Hilla". Presto všetko - silná káva na zamyslenie - 80%. (13.08.2013)

Měl jsem veliké štěstí, které pravděpodobně potká jen velmi málo lidí - vůbec nic jsem o Lesson of the Evil před zhlédnutím nevěděl. Takaši Miike není zrovna režisér, kterého bych sledoval a na jehož filmy bych se dopředu těšil, jeho styl mi zatím nikdy moc nesedl. No každopádně tohle je překvapivě civilní film (žádné míchání humoru, žádné WTF scény, násilí je hodně koncentrované, ale nikdy ne splatterově přehnané), který mě překvapil a potěšil především svou závěrečnou třičtvrtěhodinou. Že se snímek podívá do tak čistě hororových (slasherových) vod, to jsem vážně nečekal. (11.08.2013)

Příšerně roztahaná nuda, která asi po hodině konečně vyústí v nějakou lehce zajímavou situaci, načež se hlavní postavě něco ještě víc zvrtne v palici a začíná kreativní, ale bohužel nesrozumitelnou psychedelickou šou zrovna v okamžiku, kdy už uondaný divák konečně začíná doufat v nějaký posun. Nesnáším, když se musím ve filmu bolestně pronudit k jedné akci, aby to opět kleslo zpět do ještě větší nudné žumpy. Rozvleklost je podpásovka na diváka a nic víc než odpad nezaslouží. (30.08.2013)