Prehnití proti prehnitým

Volné pokračování prvního filmu, které se v kvalitě minimálně Prohnilým vyrovná. Líbílo se mi, že Zidi "nenastavoval kaši", ale vzal film úplně z jiné strany a vytvořil tak na plátně jinou atmosféru než v prvním filmu. Prohnilí proti prohnilým již nejsou až tak veselá taškařice, ale cítím z nich i melancholii a sentiment, které zejména postavě Philippe Noireta sem tam probleskly z jeho smutně veselých očí, když doba již není ta co byla a i ostřílenému poldovi s blížícím se stařím chybí láska a teplo rodinného krbu. O zásluhách nemluvě :) (07.02.2010)

Sice mělo pokračování víc akčnější a napínavější záplektu, ale pořád se mi zdálo o něco slabší než první díl. Ústřední dvojici to opět na place klapalo, ale chybělo víc povedenejch hlášek a gagů spolu s pohodovější atmosférou. Dvojka prostě nic novýho nepřinesla a svym způsobem i zvážněla, což by tolik nevadilo, kdyby se její kvalita dala plně srovnat s jedničkou. Pořád ale v rámci žánru lehčí nadprůměr, tři silnější hvězdy. (03.05.2012)

Nikdy jsem nebyl příznivcem tzv. nastavované kaše ve filmu nebo-li volných pokračováních a tady je po čase další důvod. Původní Prohnilé z roku 1984 jsem viděl vícekrát a pořád pro mne fungují v několika vrstvách jako originální tragikomedie s krásným noirovým nádechem, sympatickou atmosférou, osobitým humorem a současně i nenuceně kritickým pohledem na zkorumpovanost a morální zkaženost policistů. Tohle téma sice pokračuje i zde a Claude Zidi se svým týmem scenáristů ho vygradoval ještě do daleko větších prohřešků hlavní policejní dvojky, než v prvním dílu, nicméně celý nádech filmu se přehoupl do prvoplánové akční komedie, u níž nuceně místy působí dokonce i ten humor a kriminální linie už nemá čím výrazněji oslovit. Druhý díl nezačíná tam, kde předchozí skončil a bohužel se nedovíme nic z toho, co uplynulo mezi šesti lety, ani jak přijali Reného v Noiretově podání zpátky na stejné místo po návratu z vězení. Postupně jsem se smířil s tím, že Prohnilí proti prohnilým mají v sobě skoro až rysy sebeparodie (jedna z posledních scén s automatickým otvíráním trezorů houpajícím se závažím od stropu mi tenhle dojem pouze potvrdila :)), nicméně další výraznější posun a hlubší důvod vzniku (mimo spolehlivé tvůrčí sázky na divácký úspěch) jsem nepostřehl. Přesto stále jde o kousek, na který se dá (jednou) podívat, ač dějově mne výrazněji neoslovil a na jindy bláznivého Zidiho to působí až mdle. Zůstal mi jen pozitivní pocit z Philippa Noireta, který podal stejně podmanivý výkon jako v "jedničce", bez ohledu na kvalitu všeho kolem, a držel filmovou zábavu pořád na jisté úrovni. 55% (18.09.2020)

Tady není co vytknout. Výborně zpracovaný příběh, spousta zvratů, komplikací a "všechno je jinak". Velmi povedené. Celkově jsem měl z jedničky lepší pocit, než z dvojky, ale i tak to stálo za to. Střih vynikající, občas mě zaujaly kamery z pohledu třetí osoby, jak jde za hlavními hrdiny. Ta devadesátková francie, to je pastva pro oči. Příběhově super, bylo tam možná pár slabších chvilek, ale celkově je to z hlediska scénáře, příběhu lepší, než kdejaké dnešní americké áčko. Takže tomu dám rovněž vysoké hodnocení. Příběh mě neustále překvapoval, nebylo to tak snadno čitelné, jako cokoliv z ameriky. Takto si představuji komediální kriminálku. Znovu opakuji, nemám co vytknout. Shlédnuto s českým dabingem, původní francouzské znění by bylo dle mého názoru ještě o level lepší. Humorně mě to přišlo lehce slabší, než první díl, ale i tak to stálo za to to vidět. (15.08.2020)

S prvním dílem jsem měl maximálně určitě menší morální problémy, přes které jsem se ale nakonec dokázal  povznést a uznat film za dobrou zábavu a posun v francouzské kinematografii s lehce hořkým nádechem. Na pokračování jsem byl celkem zvědavý, páč mě zajímalo co dalšího se s ústřední dvojkou vymyslí a zdá se nějak vytříbí jejich charaktery. A ehmmmmm, co k tomu nakonec napsat? Určitě je dobré začít pozitivně. Claude Zidi opět dobře dokázal vystihnout atmosféru rušné Paříže a menších kriminalnich případů, které vrcholí až k podsvětí. Zároveň v některých pasážích celkem dobře vyobrazil logické stárnutí hlavního hrdiny, čímž alespoň trochu posunul jeho charakter.  Protože jinak tady posun nevidin prakticky žádný. Maximálně  od hořké komedie k nucené kriminálce s ještě nucenejsimi humornými prvky. Jen jsem to nějak odzíval  a ani Noiret mě tentokrát extra nenadchnul. (13.09.2020)