Prehnití proti prehnitým

Nikdy jsem nebyl příznivcem tzv. nastavované kaše ve filmu nebo-li volných pokračováních a tady je po čase další důvod. Původní Prohnilé z roku 1984 jsem viděl vícekrát a pořád pro mne fungují v několika vrstvách jako originální tragikomedie s krásným noirovým nádechem, sympatickou atmosférou, osobitým humorem a současně i nenuceně kritickým pohledem na zkorumpovanost a morální zkaženost policistů. Tohle téma sice pokračuje i zde a Claude Zidi se svým týmem scenáristů ho vygradoval ještě do daleko větších prohřešků hlavní policejní dvojky, než v prvním dílu, nicméně celý nádech filmu se přehoupl do prvoplánové akční komedie, u níž nuceně místy působí dokonce i ten humor a kriminální linie už nemá čím výrazněji oslovit. Druhý díl nezačíná tam, kde předchozí skončil a bohužel se nedovíme nic z toho, co uplynulo mezi šesti lety, ani jak přijali Reného v Noiretově podání zpátky na stejné místo po návratu z vězení. Postupně jsem se smířil s tím, že Prohnilí proti prohnilým mají v sobě skoro až rysy sebeparodie (jedna z posledních scén s automatickým otvíráním trezorů houpajícím se závažím od stropu mi tenhle dojem pouze potvrdila :)), nicméně další výraznější posun a hlubší důvod vzniku (mimo spolehlivé tvůrčí sázky na divácký úspěch) jsem nepostřehl. Přesto stále jde o kousek, na který se dá (jednou) podívat, ač dějově mne výrazněji neoslovil a na jindy bláznivého Zidiho to působí až mdle. Zůstal mi jen pozitivní pocit z Philippa Noireta, který podal stejně podmanivý výkon jako v "jedničce", bez ohledu na kvalitu všeho kolem, a držel filmovou zábavu pořád na jisté úrovni. 55% (18.09.2020)

Každá dvojka chce vyriešiť problém, ako nadviazať na jedničku a pritom sa neopakovať. V tomto prípade ešte hralo proti tvorcom aj šesť uplynutých rokov. No snažili sa všetci, aj žáner pomenili, ale tá milá prekvapujúca atmosféra, ktorú ponúkala jednotka, už chýbala. V každom prípade to je film hodný zhliadnutia. (04.02.2010)

Takhle dobrou dvojkou po výtečné jedničce se opravdu moc filmových sérií pyšnit nemůže. Perfektní načasování zlomů v ději, bezvadné nevtíravé vtipy a pak ta porce životního moudra, to je prostě balzám na duši i nervy. Ač tohle není můj oblíbený žánr a francouzské filmy nijak nežeru, nemám důvod hodnotit hůře. (04.02.2010)

Podarená sympatická dvojka to zase raz nezvládne a nechá sa zbytočne vyprovokovať a tak na ich miesto nastupuje ďalšia podarená dvojka "veľkých sympaťákov". Ako názov napovedá, je jasné, že sa proti sebe musia postaviť a začnú sa hrať na Tomov a Jerry-ov v baloňákoch a bundách. Kúzlo prvého dielu, kde spoznávame ako to na uliciach chodí a ako sa nám nováčik kazí, sa bohužiaľ neopakuje na sto percent a nie je to už ani taká sitcomová zábava. Ako úsmevná policajná story o tom, kto z koho a šikovným záverečným zvratom ale uspokojí. (19.09.2018)

Slabší než první díl, pro mně tedy určitě. Sice René je stále ve své formě, stále má plnou pusu skvělých rad a přirovnání, ale celkově příběh nějak ztratil na dynamice. Celé se to tak podivně vleče, situace se stále opakují, a připadalo mi že se z toho až příliš snažili vymačkat kvalitu prvního dílu. Noiret je ovšem stejně zábavný jako v jedničce, tentokrát se více zaobíráme jeho vztahem se Simone, a žel i Françoisovým vztahem s Natašou, což možná i to bylo prvkem který mě v celém filmu spíš otravoval. Druhá parta "prohnilých" se ovšem povedla fakt hodně nesympaticky, a co mi přišlo fakt hodně povedené, byl konec. René dal celému policejnímu vedení najevo, že rozhodně nestárne. I když už schody nevyběhne tak rychle jako za mlada, myslí mu to za dva. Je to stále celkem zábavné, a najde se tam jistě spoustu povedených míst, ale pro mě to už prostě bylo ono. Tak proto jenom tři hvězdičky. (28.02.2013)