Ukradli torzo Jupitera

Svatební cesty by si měl člověk pamatovat celý život. A Antoine s Lisou, česky Toníček s Lízinkou, si svou vysněnou cestu nenechají kazit takovými drobnostmi, jakými jsou krádež části sochy, obvinění z vraždy nebo pronásledávání kompletním řeckým policejním sborem. Tady totiž o detektivku jde až na pátem místě, protože daleko před ní je kufry neustále sčítající profesor Lemercier, jeho pohodová kriminalistická choť i neustále se sexuálně usmiřující manželé Pochetovi. Trochu mimo můj vkus byl ujetý řecký policejní komisař, ale jinak mám vrozenou slabost pro podobné pohodovky. (16.03.2013)

Ukradli torzo Jupitera (alias Afrodité) je opět velmi vtipná, ale ne už tak napínavá komedie, která ale bohužel asi moc brzy vyložila karty na stůl a potom to už byla jen hra na kočku a myš, ale tedy pořáádně vtipná! Byť je tohle dle našeho o něco málo horší než jednička, tak stále velmi kvalitní a inteligentní komedie, kde to hezky tahají Annie Girardotová a Philippe Noiret. Zkrátka a dobře opět komedie, u které se rozhodně nebudete nudit! 80% (12.08.2019)

Něžné kuře na tripu (po Řecku). Jak se DeBrocca v jedničce zklidnil, a sympaticky se přiblížil směrem k realitě, v tomto sequelu se naopak znovu utrhl že řetězu, a přeřadil na svůj nejvyšší crazy stupeň. Včetně tradiční akrobatické honičky po střechách, nebo jízdy Renaultu po schodišti a letu na laně pod vrtulníkem. Opravdu je mezi oběma filmy velký rozdíl v celkovém pojetí, až ve všech těch eskapádách šlechta francouzské kinematografie Annie a Phillipe trochu zapadá, a ač si čas udělala i ta sexbomba s husí kůží z minula, ty směšné postavičky by vlastně mohl hrát prakticky kdokoliv. Zřejmě vidět to v té správné době a rozšafné náladě, hodnotil bych výš. Škoda, že nakonec nedošlo na třetí díl, což by mohla být klidně krvavá kriminálka s názvem Drsné kuře. (02.03.2022)

Typická ztřeštěná francouzská komedie o dvou manželských párech, které se snaží dopadnout zloděje kusu sochy Venuše zatímco, po nich jde jak policie, tak vrahové, kteří jsou se zloději spojeni. Příběh se odehrává během svatební cesty, na kterou se do Řecka vydají čerství postarší novomanželé - policejní komisařka Tanquerellová a profesor řeckých dějin Antoine Lemercier. Při prohlídce památek na útesu v Athénách vypráví profesor manželce mýtus o tom, jak děti a ženy ubránily město před Peršany. Na místě provádí vykopávky také archeolog Charles-Hubert Pochet, který se tomuto mýtu a profesorovi vysměje. A tak se hlavní hrdinové seznámí. Charles je zase ženatý s mladou blonďatou kostí jménem Agnes, která se však také zaplétá s jiným mladíkem, zapojeným do loupeží uměleckých děl. Při vykopávkách objeví Charles torzo neznámé sochy a ukáže se, že je to součást Venušiny sochy ze 4. století před naším letopočtem. Je třeba nechat torzo ohodnotit znalcem umění, místo toho dojde však k jeho krádeži, ke které se omylem připletou oba manželské páry. Charles a Antoine jsou zatčeni, ale jejich manželky je vysvobodí a společně se vydávají za překupníky umění, kteří jsou však nebezpeční a ozbrojení, zatímco po nich jde policie v čele se zmateným řeckým komisařem, který vypadnul během akce z vlaku. Ještě nesmíme opomenout to, že Agnes se nechává ráda osahávat ostatními muži, její manžel je dost nadržený a komisařka umí setsakramensky dobře střílet. Naše hlavní čtveřice se nebojí vytáhnout zbraň, aby dosáhla svého a dopadla zloděje. Jo, byla to prostě ulítlá komedie s trochou násilí a podle mého názoru tam bylo až příliš romantiky a manželského milískování. (16.02.2023)

Zatímco první díl byl podivnou směsí nostalgické romance a drsného krimi filmu v druhém jsem v žánru crazy komedie. Máme tu ukradenou sochu, praštěného komisaře, vraždu, dvojici neustále se hádajících manželů, krásné prosluněné Řecko a spoustu honiček a dobrodružství. Navíc Catherine Alric je opět úžasně sexy jako v prvním díle a některé scény jsou naprosto geniální (rozdíl sádra vs. mramor; závěrečná pointa). Bavilo mě to o fous více než první díl. (22.09.2013)