Kam uhnout očima

Já tyhle televizní filmy, které dokáží pořád něco říct, mám moc rád. A užívám si všechny herce, kteří charaktery svým postavám bez problémů dokázali vtisknout. To mě na současném herectví tak zoufale chybí. Taky chybí režisérky typu Libuše Koutné, která se na tyto příběhy ze života nebo pohádky pro děti specializovala. Zajímavostí je, že mezi dětskými herci se mimo jiné mihla Lucie Zendíčková a Monika Kvasničková. (18.03.2019)

Vetchý Bohoušek Záhorský si osedlal dobré holubi. U tohoto archivního počinu zamrzí, s jakou pečlivostí budoval kolem legendárního herce bestiální příbuzenstvo a jejich nechutné charaktery, jen nedopřál jejich vzkvétající odpudivost vybublat plně na povrch. V závěru potvrdil předvídatelný dojem tím, že jej svrhl k úlevnému závěru, kdy se všichni mávnutím proutku zázračně polidští a nebohého dědu nešoupnou do starobince a namísto toho jej zahrnou láskou a podělí se svorně o jeho péči. Závěr je příšerný, průběh je zdárný hlavně dobře zahraných postavách, ze všeho se vymyká Michael Dymek, který uvěřitelně projevuje emocionální třesk v jeho pihovatém těle, ten nechce jako jediný dědu poslat do ústavu, dokonce sabotuje registrační přihlášku a neváhá svého strýce vytrestat pořádnou klukovinou na jeho autě. Somr, Zahajský a spol. excelují. Neustálé zmínky o chovaných holubech jsou iritující, ovšem Stanislav Rudolf to napsal schopně a pěkně, jen mu ujela ruka v samotném závěru, Líba Koutná prokázala režijní cit a povedly se i nenápadné psychologické prvky. Veskrze zajímavé tv dílko, které sice čas již notně ohlodal, ale určitě má své přednosti i téma, co úplně není až tak archaické. Takové rodiny určitě existují i dnes, jen ty konce jejich nejstarších členů nejsou tak veselé a sluncem zalité. 6/10 (18.03.2019)

Ano, je to moralita, ale je Stanislavem Rudolfem docela dobře napsaná a paní Koutnou solidně zrežírovaná. Herci jsou někteří vynikající, pan Somr prostě záporáky uměl. Prokoš soudruh dělá maximum a není tragický, Michal Dymek velmi dobrý, překvapil mne že hraje nejen jako vtipkující rošťák. JIří Zahajský dobrý, pan Krška - jeho přehrávání nemám rád, nechyběl by mi. Celkově solidní (17.05.2020)

Málokterý normalizační televizní snímek se dokázal oprostit od politické angažovanosti. Prostí obyčejní pracující se rozhodli vrazit dědečka do domova důchodců, přestože se s tím vnuk nehodlá smířit. Televizní film Kam uhnout očima vysílá stejný signál i do dnešní uspěchané, konzumní společnosti. Dilema těch, kteří se nechtějí starat o starého nemohoucího člověka se střetává s těmi, kteří se o takového člověka starat nemohou. I přes určitý schématismus postav jde o působivý televizní film, ve kterém by do domova Bohuše Záhorského strčil málokdo ;-) (23.06.2019)

Kam uhnout očima je téma, které je v podstatě nadčasové a dnes možná aktuálnější než v době natočení. Je to skutečně tak. Důchodců přibývá a pomalu není, kdo by se o ně staral. Lidé musí chodit do práce, někdy mají i vícero povolání a pak je to složitější. Znám to z vlastní zkušenosti v naší rodině. V tomto případě sice strýc (Josef Somr) opravdu zastupuje krvelačnou šelmu, která jen čeká na rozdělování majetku, ale rodičům Zdeně Hadrbolcové a Jiřímu Zahajskému těžko něco vyčítat. Byť se film snaží z nich udělat hyeny. Sami mají velké výčitky a konstruktivní řešení opravdu hledali, to se jim musí nechat. Syn je tedy k nim mírně nespravedlivý. Nakonec se řešení najde, ale kluk se nezachoval zrovna správně, mohl mít na svědomí smrt... Pokud to rodinná a sociální situace rodiny neumožňuje udělat jinak, pak tzv. domov důchodců, důchoďák, domov pro seniory, domov s pečovatelskou službou apod. nemusí být nutně největší zlo. Pokud se sestry samozřejmě nechovají špatně a je o ně dobře postaráno, pak mají přístup k lékařské péči a navíc i zábavu v podobě mnoha aktivit. Chápu ale, že je to leckdy těžké rozhodnutí... (30.01.2023)