Moji priatelia

V první hodince seznamování s pány kamarády, kteří se nechtějí brát příliš vážně jsem si mohl jít dělat čaj či kafe a o nic zásadního jsem nepřišel. Jízda začíná, když se na scéně objeví Bernard Blier v baloňáku jako nešťastná obět pěti vtipálků, kde vše opravdu graduje a chvílemi už nevíte, co je ještě vtip a co už ne. 70% (31.10.2018)

"Krtek se okrtil." Komedie, která má u nás podle mě lepší pověst, než by si zasloužila. Se škatulkou bláznivé komedie bych byl trochu opatrnější, protože celý snímek je prodchnut hořkým tónem. A to je možná ta škoda. Moc mi nesedne spojení mystifikační hry na gangstery před nenasytným dědkem Bernardem Blierem spolu s řešením sociálních problémů jedné postavy a až skoro násilně dramatickou finální scénou, což byl asi patrně záměr režiséra Pietra Germiho, který měl film původně režírovat, ale následně zemřel na rakovinu. Avšak už kvůli nesmyslným blábolům hraběte Mascettiho (Ugo Tognazzi), pověstné fackovací nádražní scéně a výkonům čtyř z pěti hlavních hrdinů (t.j. právě Tognazziho, tradičního Philippa Noireta, Adolfa "Larga" Celliho a Gastonea Moschina) stojí za zkouknutí. A podle Philippa Noireta film vychází ze skutečných historek jistého italského architekta a jeho přátel. 70% (08.09.2007)

Komedie "ala Italia", bohužel už dávno minulých úspěšných let. Ukecaná, vtipná, humorná i hořce úsměvná, především v závěrečných minutách. Škoda jen, že tento titul existuje u nás pouze s CZ titulkama (alespoň mě se dostal v této verzi do rukou). Italské komedie všeobecně jsou hodně "ukecané", jak ostatně každý Ital. Titulky běží v tak rychlém sledu za sebou, že je divák nestačí ani číst, natož aby se mohl dostatečně věnovat ději v obraze. Právě tato skutečnost ovlivnila mé hodnocení o jednu hvězdičku níže. Je krásné sledovat humorné příběhy party starých kámošů, kteří se čas od času utrhnou od svých rodičovských, pracovních a vlastně všech poviností a potulují se po Itálii jako svobodní cikáni, aby se po několika týdnech zase vrátili ke svým povinostem. (23.06.2008)

Přiznám se, že vlastně nevím, co jsem čekal, ale podle hodnocení něco, co mě naprosto odrovná. No, neodrovnalo a já jsem dostal v podstatě italský film, který je celkem fajn, ale který mě nedokázal nadchnout a u kterého jsem se nedovedl skutečně bavit. Dám ještě šanci dalším dvěma dílům, snad to bude lepší. (19.05.2016)

Po dobrém zážitku s filmem Dámy a pánové jsme zůstali ve stejném žánru a stejné zemi. Pustili jsme si další starší a tentokrát mnohem známější italskou komedii Moji přátelé. Jako námět jsou chlapi s duší dítěte, kdy se občas jen tak seberou a jdou vyvádět jednu skopičinu za druhou. Podobný přístup k životu je velmi osvěžující, i když může blízkým lidem způsobit mnohá trápení. Některé vylomeniny byly perfektní a nahlas nás rozesmály a některé byly „jen“ dobré. Komediální stránka filmu funguje na výbornou i díky skvělému obsazení. Té bandě chlapů jsem to všechno věřil. Bohužel celkové vyznění snímku je spíše smutné a tím nemyslím závěr, který naopak velmi pobavil. Atmosféra je často melancholická, problémy se sice neřeší, ale jsou stále tady a občas hlavní hrdiny doženou. Ti si jen povzdechnou a utečou k nějaké další ptákovině, třeba na nádraží. :-) Také mi nesedl vypravěč a nahlas pronášené myšlenky, to mě hodně vytrhovalo z té skvěle potřeštěné atmosféry. Proto je to o hvězdu méně než předchozí film Dámy a pánové. (30.08.2023)