Siedma veľmoc

Skvělý Philippe Noiret a skvělá Nicole Garcia v poměrně slušné civilní kriminálce z prostředí vrcholové novinařiny a televizních zpráv. Je přednější kariéra a veřejné mínění, či spravedlnost a čistá pravda? Tento film naštěstí nemoralizuje a nepřiklání se k jednomu, ani k druhému a nechává na divákovi, jak se s tím vypořádá. Co chtít víc? Snad jen pestřejší děj, svižnější tempo a zákulisí novin a TV zpráv přeci jen (alespoň pro mne) není bůhvíjak zajímavé prostředí. 65%. (03.07.2009)

Investigativní žurnalista musí vyzpovídat třeba šestihlavého mravence, když je to potřebné k tomu, aby se prodaly noviny nebo aby koláčová sledovanost zpráv předstihla konkurenci. Tentokrát však není třeba si senzaci vymýšlet, neboť videodůkaz je příliš prokazatelný a tak můžeme v poklidu sledovat, kterak dlouhé pařáty demokratických politických špiček vypočítávají novinářce účet za svobodu slova. Jsem velmi spokojen s tím, že zástupci biologického druhu "politik úplatný" disponují hroší kůží i za hranicemi naší korupcí takřka nedotčené země. (04.05.2012)

Již Otto von Bismarck v 19. století, v době existence výhradně tiskových médií, označil média za sedmou velmoc. Televize v tomto politickém thrilleru 80. let představuje nejen médium s mocí ohledně veřejného mínění, včetně výroby omylů či zneužití k manipulaci, ale současně moc prověřující a lámající charaktery mediálních pracovníků a dalších lidí, kteří s mediálním prostředí mají zrovna co do činění. Médium, přetavující své principy se i do vztahu ambiciózní TV reportérky, zahleděné mimo televizní kamery do svého kolegy. Leroyův film je neskutečně zajímavý atraktivním tématem, propojením motivů mezi veřejným a osobním životem dvou lidí z oblasti spravodajství či rozuzlováním pozadí závažného případu z politického zákulisí a podsvětí. Upoutá i nahlédnutím do televizního studia v 80. letech, což se občas zajímavě promítne i do formy snímku. Přes svou nadčasovost a podnětnou reflexi („odvaha být zbabělý“) to ovšem není film, který by mě skrze téma dokázal zdeptat, pocitově rozložit, přinést cosi nečekaného a dlouhodobě poznamenat. Až na nějakou vyhrocenější scénu se mi sledoval docela „příjemně“ jako dobře napsaný a zahraný příběh, obzvlášť díky tradičně skvělému a charismatickému Philippu Noiretovi. To vše zdaleka není málo, přestože se Francie může pýšit i daleko údernějšími a kritičtějšími filmy s přesahem do politiky a dalších oblastí veřejného života. [80%] (15.04.2023)

Čekal jsem o filmu více než jsem dostal, snaha dostat atmosféru pod tlak nevyšla, dynamika ani hudební graduace také nepřišly, a tak z velmi slibného námětu mnoho nezbylo. Myslím, že je to opravdu škoda. Ani ve mě nezůstala pachuť z politických thrillerů, se kterým se můžete potkat například ve filmu Ve státním zájmu. Velmi dobře svou roli zahrál Philippe Noiret (18.05.2010)

Scénář z období kriticismu francouzského filmu vybočuje snad jen tím, že aktéři nemusí řešit velká morální dilemata, protože přesně vědí, za jakých podmínek jsou šťastní. Noiret dělá, co může, nebo spíše, co mu rutinér Leroy dovolí. Je vlastně dobře, že Leroy skončil u televizních filmů, neboť tam se jeho režijní nekompetentnost dala lépe přehlédnout. Zde bohužel ne. (07.05.2023)