Pátranie po Sugar Manovi

I wonder... jak se jen TOHLE mohlo skutečně stát, a jak z toho mohl vzniknout takový ryze pozitivní film? Navíc podpořený i vytříbenou vizuální stránkou, samozřejmě raději ani nemluvě o hudební složce, představované skutečnými písněmi pána, který byl zcela neprávem hudebními dějinami všech zemí krom JAR pohřben a zapomenut. Sixto Rodriguez je nepopsatelný člověk, a já budu navěky děkovat tvůrcům tohoto dokumentu, že jsem se s jeho příběhem (který, to si nenalhávejme, zřejmě nebyl tak sluníčkový) mohl seznámit. Život zkrátka tropí hlouposti a píše ty nejneuvěřitelnější scénáře. Toho Oscara i všechny další ceny naprosto chápu. Tohle poselství o ryzím člověku, a o tom, co bez svého vědomí a úmyslu způsobil na druhém konci světa, by mělo vejít do dějin kinematografie. 90% (07.09.2015)

Musím říct, že jsem po tomto filmu dlouho toužil a když už se ke mě dostal najednou se to stočilo tak rychle, že opakovaně vítězily jiné touhy, ale ve finále se přece jen asi na patý pokus na Sugar Mana dostalo. Musím se přiznat, že jsem si celou dobu připadal jak v Jiříkově vidění, nejsem žádný hudební fajnšmejkr, ale podobně krásný, pravdivý písničky s úžasně jednoduchým, ale geniálním kytarovým doprovodem jsem snad ještě neslyšel. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělaj prdel, že přece není možný, aby někde žil takový písničkářský genius a nikdo o něm nevěděl, ale jak se to blížilo ke konci bylo jasno, že prdel si ze mě nikdo nedělá a člověk, který by mohl být za svůj talent v záři reflektorů, mít miliony fanoušku po celém světě, bohatsví a majetek, žije skromě, pracovitě a s velkou pokorou, bez konzumního chtíče bažícího po mamonu. Nebudu zastírat, rozsekalo mě to na sračky, písničky Rodrigueze už nedostanu z palice (hrají mně na vedlejší liště znova a znova ), protože jsou krásný, je v nich život, tak jo potkáváme my, co se každej den rveme s osudem a nezpívá je žádná zasraná pseudohvězda, ale jeden z nás a v tom je jejich nádhera a obrovská síla. Pane Rodriguezi, máte mou úctu, obdiv a respekt. (06.03.2016)

„Víte, v Detroitu jsou vypálené, zdevastované části, a tam jsem ho někdy vídával, daleko od The Brewery, a díky tomu mi připadal ještě záhadnější. Jakože…co tam dělá? Co dělá, čím se živí? Slyšel jsem, že občas spravoval střechy, nebo dělal stavební práce, myslím, že takhle se tenkrát živil. On prostě byl, víte, a říkám to s veškerou láskou a respektem, ale myslel jsem si, že…nebyl nic moc víc než bezdomovec, víte? On byl prostě jen tulák. Byl jen...nevěděl jsem, jestli má domov, chápete? Vypadal, že se prostě jen toulá z úkrytu do úkrytu.“ A v 1 z těch úkrytů zůstal schován před světem desítky let…Záměrně jsem se snažil dopředu nepátrat, jak moc bude dokument založen na skutečných událostech či zda to nebude čistá mystifikace. O to neuvěřitelnější pro mě byl fakt, že je to reálné vyprávění v USA zcela zapadlého a v JAR milovaného umělce (historii této země se ostatně film také z části věnuje). Mě každopádně tohle nefalšované detektivní pátrání po zvláštní osobnosti bavilo a užil jsem si i jeho písně se zajímavými texty. Za mě to budou silné 4*. (03.11.2023)

Sledováno s vnitřním pnutím - co když se jedná o hudební Blair Witch a celé kouzlo tak vyšumí pro nejapný mysteriózní pokus a já budu těžce zklamaná, protože už jsem si hlas, melodii i text spojila se záhadným Rodriguezem, prozářeným aurou smutku a tomu já se nebojím čas od času podlehnout... Jo jo, stezky slávy jsou nevyzpytatelný a nezbývá než obdivovat Rodriguezovu pokoru, jejíž opak mi připomenul neblahého, ač vymyšleného, Llewyna Davise, kterému chyběla soudnost a chybějící charisma i nedostatek talentu zaměňoval za smůlu... Nic, jdu si stáhnout Cold Fact a běda, jak neexistuje! (31.07.2014)

Díky za Sugar Mana a za skvělý životopisný film o muži, který se v životě živil jak se dalo, ale který měl dar psát básně o tom, co viděl nebo sám zažil a pak to úžasným způsobem prezentoval ve svých písních. A to co v životě viděl, nebylo většinou nic pozitivního, spíš naopak, samá bída a strádání. Rodriguez ani nevěděl, jak je slavný a i když se pak okolnosti změnily, tak zůstával stále svůj a za sebe můžu napsat, že na konci tohoto dokumentu mě to emotivně docela rozhodilo. Téměř neuvěřitelný příběh s ještě neuvěřitelnějším koncem. Vřele doporučuju a jdu hledat jeho písničky, protože to rozhodně stojí za to. (02.04.2013)