The Green Inferno

Až keď som začal písať komentár, tak som si uvedomil, že som pozeral zelene peklo z 2013 a nie z roku 1988. Niekto ma pri premenovaní filmu riadne ojebal. Tušil som ojeb, nielenže kvoli slušnému vizuálu, ktorý Talianske hororu z tejto kategórie postrádali, ale aj kvoli známej herečke, ktorú poznám z iných hororov. Ale až keď bol spomenutý 11 september som začal naozaj pochybovať, že vidím ten správny film a to som tento už mal aj hodnotený a aj mi bol v niektorých scénach povedomý. Predtým som dal 3*, ale ktoré teraz nemajú vobec žiadnu cenu, lebo tento krát ma film bavil a to veľmi. Environmentálne posolstvá sa nás dotýkajú i v každodennom živote a i keď problemy pralesov na nasej pologuli nevnímame, sú ľudia, ktorí by za dobru vec polozili aj život aj keď do cela zbytočne. Eli rotha nemam ako režiséra príliš v láske, lebo aj do štandardného príbehu vie prihodiť nejakú výstrednosť a túto to nebolo ináč. Lebo spojil aktivistov, ktorí bojujú za zachovanie nielen pralesa, ale aj jeho obyvateľov a na druhu stranu, práve oni budú určovať, čo budú mat domorodci na obed. Pekný paradox, ale u Rotha nič nezvyčajne. Je tu aj dávka humoru lebo zhulených domorodcov som naozaj nevidel. Stále sa tu niečo deje a príde aj na bitúnok a to doslova, tak u mna spokojnosť a zavážil aj fakt, že tu sa neodstraňovali zvieratá ako na bežiacom páse. Mením hodnotenie na silne 4*. (15.12.2023)

Nič pre jemnocitné povahy. Aj napriek tomu, že som film ohodnotil silným priemerom si myslím, že má toho veľa čo ponúknuť. Eli Roth to skrátka vie, hlavne čo sa krvavých scén týka, momentálne podľa mňa v tomto smere patrí k absolútnej špičke. Páčilo sa mi aj, ako tu narábal s postupným charakterovým rozvojom jednotlivých postáv a to až do takej miery, že niektorým ten záverečný masaker divák aj podvedome želá. K tomu treba pripočítať výbornú kameru, super prírodné scenérie a zaujímavý domorodý habitat. Pozorný divák si tiež všimne veľmi šikovne zakomponovanú politickú satiru, iróniu osudu hlavnej postavy alebo čierny humor, ktorý aj napriek nepríjemnej situácii všetkých zúčastnených vo mne dokázal vyvolať úsmev na tvári. Škoda toho konca, ten mohol byť ešte dôslednejší, na to, na čo sa divák mohol po celý čas tešiť vlastne ani neprišlo a spravodlivá satisfakcia tak vyletela von komínom. 69/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (04.01.2016)

Nejprve si naivní flétnistka vyslechne na vysokoškolské přednášce něco o ženské obřízce, pak se nechá strhnout vidinou pomoci v netknuté džungli v Amazonii, kde starověké kmeny trpí pod útiskem soukromých společností, kterým jde výhradně o zemní plyn. Přidá se tak ke skupince, která se chce v Peru „pomocí mobilů“ postavit buldozerům, jenže těžké stroje nebudou tím hlavním nebezpečím, které na ně čeká. Budeme holt muset držet pěsti, že balíček trávy zhulí celý kmen. Eli Roth se s diváky nikdy nemazlil, a tak nějak si tím vydupal proslulost. Užvaněný hororový nadšenec se mnohdy tvářil jako spása žánru, většinou ale zklamal, tentokrát si navíc dával hodně načas (takhle dlouho k nám filmy „chodily“ snad před dvaceti lety). Musím ale poznamenat, že jsem projektu docela dost fandil, a tu a tam sledovat, v jaké je fázi. Úvod se nicméně vleče, je nezajímavý, Roth se jen těžko odklání (nevím, zda záměrně) od docela pitomých dialogů. Jakmile se ocitneme v deštném pralese, je to jiná káva (ač je samotný protest aktivistů docela úsměvný), která vygraduje pádem letadla. Od té chvíle se otvírá řada možností posunout tenhle kus někam dál. Jenže Roth se vedle exhibicí s maskami a krvavými momenty zmůže jen na pár zajímavějších sekvencí (třeba na to, co se děje po samotném pádu letadla). Uvěznění mezi domorodci prakticky neprodává, chybí napětí, o postavy nemáme strach, tvůrci neumí navodit řádnou atmosféru, dialogy skřípou a vlastně chybí i ona brakovost, chcete-li to tak nazývat. Roth namísto toho, aby překračoval díky kanibalskému kmenu plném gurmetů hranice vkusu a vyvolával kontroverze, předkládá scény (třeba průjem jedné ze zajatkyň, který nemá pražádný význam), které mohl nabídnout v jakémkoliv jiném žánrovém balení. Roth je mizerný vypravěč, nezklamal, ale potenciál neprodal. (25.10.2015)

Spoilery! Musím říct, že z celého tohoto snímku byly bezkonkurenčně nejděsivější pokusy o herecké výkony všech zúčastněných. Jednalo se o něco tak mimořádně odporného, že jsem nebyl schopný věnovat dostatek pozornosti zbytku filmu. Příběh byl mimořádně nezajímavý a debilní až do okamžiku, než skončila partička hrdinů v klícce a očekávání, že budou moci nasytit hladné krky domorodého obyvatelstva. Snímek je plný naprosto bezúčelových odboček ve stylu sracích přestávek, ke kterým už se tvůrci samozřejmě během snímku nikdy nevrátí. Tohle jsou přesně prvky nedobrého filmaře. Na druhou stranu si dovolím pochválit spoustu odvážných násilných záběrů, které občas vytáhnou diváka z nepříjemné nudy. Plusem je určitě i to, že je snímek natolik slaboduchý, že se drží zaběhnutých stereotypů (např. tlustý černoch je sežrán první). Být lepšího obsazení alespoň v klíčových rolích, šel bych s hodnocením rozhodně výrazně výš. Po debilním úvodu se přeci jen snímek přehoupne do koukatelné roviny. Lepší dvě hvězdy. Potenciál to určitě mělo. Škoda. (07.03.2018)

Tak jsme se konečně dočkali, tolik milované i nenáviděné gore známé z období raných vzdorů vůči tvrdé obrazové cenzuře opět ožívá v plné a čistokrevné parádě... Je ale otázka, zda-li z toho máme mít radost. Eli Roth je bídný vypravěč, neumí budovat atmosféru strachu a většina postav představuje v jeho prezentaci pouze matně osobité stíny v triviálním příběhu bez jakékoli emocionální nadstavby. Green Inferno je pouze vizuálně svěží a neskrývaně béčkovou poctou slavným italským předchůdcům, která svůj největší a vzhledem k pověstné úchylné nátuře jejího tvůrce nepochopitelný problém, tedy zoufalý nedostatek perverzních a fyzicky násilných scén, kostrbatě maskuje velmi brutálním černým humorem a čistou obrazovou výpravou, která ale pro změnu ubírá dění na autentičnosti a staví film, co se intenzity prožitku týče, až do stínu o 35 let staršího Cannibal holocaust. Tohle měla být krvavá, rytmicky sestříhaná žánrová jízda, nikoli bezduchá sociální obhajoba utlačovaných domorodých kmenů, která jednak nemá co říci a jednak je nudná až to bolí.. (19.10.2015)