Francúzska spojka

Tohle je film z doby, kdy americký detektiv nemusel být nadpřirozená bytost. Friedkin zboural veškeré do té doby zažité šablony, ukázal realitu policejní práce. Nemůže se podařit úplně všechno, na co policisté sáhnou, vyšetřování je zdlouhavý proces plný nudné a mravenčí práce. A tak se díváme na sledování podezřelých, kteří jen tak bloumají po ulicích. Vidíme Doyla, který postává naproti luxusní restauraci, v níž si dopřává Charnier opulentní oběd, jak žmoulá chladnoucí kousek pizzy a zapíjí ho kávou z papírového kelímku. Friedkin jde v zobrazování reality ještě dál, nepostačí tento ukázkový kontrast, nechá překupníka drog jít odpočívat do hotelu a Doyle zatím mrzne před budovou. Únava, prokřehlost i psychické vyčerpání, to vše je následně přímo hmatatelně cítit z Doylova projevu v závěrečné scéně této sekvence. Legendární honičku automobilu s nadzemkou netřeba zmiňovat. Ale jednu scénu bych přeci jen ráda vypíchala. Když se Pepek snaží očima hledat na protějším nástupišti zabijáka, dopouští se Friedkin geniálního režijního nápadu. Totální splynutí kamery s hlavní postavou, divák je absolutně vtažen do děje a stává se jeho součástí. Tahle scéna by měla být zapsána velmi tučným písmem ve všech učebnicích kinematografie. Pořádný kus poctivé práce odvedl Gene Hackman. Jeho Doyle je nekompromisní, tvrdý chlap, který jde houževnatě za svým cílem. A Hackman je v tomhle jako obvykle na 100% uvěřitelný. (26.06.2011)

Role drsného a neústupného detektiva ''Pepka'' Doyla Genu Hackmanovi špičkově sedla a zaslouženě za ni obdržel Oscara. Honička ''Pepka'' s nadzemkou byla naprosto úchvatná a patří k naprostým vrcholům všech akčních kriminálních snímků staré školy (stavím ji na stejnou úroveň jako legendární honičku Steva McQueena v Bullitově případu). Jeden z těch syrových a drsných snímků, který tvaroval ony neústupné detektivy, které známe v dnešní době...... (28.09.2007)

Prvá časť krimifilmu s Gene Hackmanom v úlohe vytrvalého až fanatického policajta a Fernandom Reyom, jeho dočasne unikajúcou obeťou. Nezaostáva ani Roy Scheider. Naháňačka s nadzemnou dráhou sa dodnes radí k vrcholom v žánri. Režisérovi Friedkinovi sa častým používaním ručnej kamery podarilo navodiť atmosféru dokumentárneho filmu alebo aspoň filmu nakrúcaného podľa skutočnej udalosti, čo v tej dobe nebolo až také samozrejmé. (03.11.2010)

Jeden z těch filmů, u kterých osobně nechápu ani záplavu Oscarů, ani pevné místo v dějinách kinematografie, ani silnou fanouškovskou základnu... Pustím se na tenký led a řeknu, že vlastně netuším, co odlišuje tento film od průměrného dílu seriálu Tatort. Celou dobu sledujeme jen to, jak chlapi běhají po ulici a honí jiné chlapy. Případně jezdí v autech a sledují jiné chlapy. Přišlo mi to tak nějak obyčejné, bez scén, co by člověku utkvěly v paměti (mimo honičky vlaku a auta - ta je sice super, ale kdyby ve filmu nebyla, tak se vůbec nic nestane; je to taková sranda na efekt). Jediné, co se mi líbilo (a co si Oscara bezesporu zaslouží), byl výkon Gene Hackmana v roli policisty, co je do vyšetřování tak zapálený, že jde přes (nevinné) mrtvoly. (25.02.2013)

Mám tenhle film velice rád.Ale půjdu proti střednímu proudu a řeknu, že se mi více líbila dvojka od Johna Frankenheimera.Tato spojka se mi zdála v některých věcech až příliš utahaná, ovšem hodně věcí vynahrazují moje zamilované scény.První je naháněčka v metru, kdy Pepek a Charnier nastupují a vystupují a navzájem čekají kdo se chytí první.Těmi dalšími jsou honička s nadzemní dráhou a pak ten konec.Myslel jsem, že se to ještě nějak dořeší, ale zůstalo jen u těch dvou výstřelů, které pak ve dvojce dostaly smysl.Výborná atmosféra a perfektní záporák v podání uhlazeného Fernando Rey. (10.12.2005)