Na love

Mrazivý, nechutný a vzhledem k tématu dost kontroverzní film, který byl výzvou pro Pacina a je výzvou pro diváka. Sonda do homosexuálního podsvětí v podobě nepříliš originální kriminálky, kterých jsou tucty, avšak formální stránka představuje toto dílo v daleko lepším světle, než se může zdát. Neonové záblesky spolu s velmi temnými exteriéry dodávají filmu neobyčejně tísnivou atmosféru a působivý hororový nádech, což bych (co se týče kvality) porovnal snad jedině s tímto kouskem. Divák má rovněž možnost sledovat měnící se charakter hlavní postavy (Al samozřejmě ohromující). Závěr ač není nejjasnější, má své opodstatnění...řekl bych. Pěkně teplý, ale zajímavý snímek.75% (04.12.2012)

Nahlédnutí do zákulisí, kam nikdo vlastně ani nahlížet nechtěl. Rozebírat kontroverzi, (ne)přesnost, (ne)zaujatost asi 40 let od natočení nemá smysl. Faktem zůstává, že Friedkin s odvrácenou stranou New Yorku umí pracovat skvěle, atmosféra je tuhá, Al Pacino nemá chybu. Těžko stravitelné neo-noirové sousto, které nenápadným, ale velmi úderným závěrem vyrazí dech. (01.09.2020)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Podle hodnocení ne úplně doceněná záležitost. William Friedkin v tomhle období skutečně točil jako o život a CRUISING je svým způsobem malý zázrak. Vůbec nechápu, kde vzal peníze na takhle odvážný projekt, protože tahle temná kriminálka z fetišistického gay prostředí si skutečně nebere moc servítky. Má to vynikající feeling, nasnímané hodně podobně jako Francouzská spojka, Al Pacino fenomenální, Nitzcheho avantgardní freejazz soundtrack super a trochu hloubavý závěr. Tohle by určitě mělo vidět víc lidí. Zapadlý klenot. (04.10.2013)

Užila jsem si krásy denního NY i temných stínů nočního NY. Zápletka už nebyla tak zajímavá, toho jednostranného testosteronu bylo na mě příliš. Těšila jsem se na hrátky Alových očí, kterými se umí vžít do složité role v rozporu se svým naturelem. Jako bonus mě potěšil jeho úchvatný tanec v baru. :-) Nedivím se po tom všem otázce: "Who am I?" (06.03.2011)