Pád Bieleho domu

Dle očekávání víc Smrtonosnější past než byla pětka. Bohužel až moc. Po vynikající scéně masivního dobytí Bílého domu (kde jsou ty časy, kdy teroristi někam nenápadně vklouzli zadním vchodem a jen odstranili pár strážných pistolemi s tlumiči) se už jen pobíhá temnými chodbami a vrší se klišé, mrtvoly nebo se rovnou neumětelsky vykrade celá scéna (výbuch helikoptéry na střeše a skok z ní). Nic vás tu nepřekvapí (snad až na enormní počet explicitně zastřelených lidí a brutální výprask paní ministryně), o nikoho se nebojíte (nelogičnost a patos mi nevadí) a ještě než se to dokodrcá k finále (stejně nevýraznému jako záporák), je vám jasné, že scénář byl opsané a odfláknuté béčko nejbéčkovější a že Morgan Freeman a Aaron Eckhart šáhli pěkně vedle (tedy jak se to vezme, film byl docela úspěšný). Zdaleka nejzajímavější moment je, když vylezete z kinosálu a checkujete, jestli to Severokorejci mezitím nespustili i v reále. (13.04.2013)

Republikánská agitka za ryzí americké hodnoty, ochotě postavit se problému čelem a vše řešit s vážnou tváří. Chyba vidět to v opačném gardu kinopremiér, protože Emmerichovo brnkání na „demokratickou“ strunu přineslo víc tematické sebeironie, čímž se očekávání zde sráží na nulu. Fuqua dráždí divácké receptory pouze úctyhodným bodycountem, ochotou střelit do hlavy kohokoliv (i ženskou) a Butlerovskému stroji vylepšuje leda skill v počtu headshotů. Ve zbylém čase tak nějak bloudí potemnělými chodbami Bílého domu a raději nutí hrdiny mlčet, neb jim scénář nic moc zázračného nenahazuje. Nenapadá mě, kterých dvacet minut děje bych obětoval ve prospěch lepší kompaktnosti, ale tu čtvrthodinku s obsazením Olympu naopak stavím na akční piedestal toho lepšího, co můžeme v současnosti vidět. 2 a ½. (31.10.2014)

Krvavé akčňáky ja rád a tento ako návod na dobitie Bieleho domu bol parádny a našťastie sa ani nebral veľmi vážne. Gerard Butler je najlepší vyjednávač a úloha drsňáka v nesprávnom čase na správnom mieste mu sedne ako nikomu inému. Plnú paľbu si šetrím na White House Down ;-), I keď Channing Tatum, no neviem, možno prekvapí. (01.05.2013)

"Nech si poslední kulku pro sebe. Když to neuděláš, vrazím ti do hlavy svůj nůž." Když si squatteři vyhlídnou dům, tak si ho jednoduše obsadí. Co na tom, že tenhle je zrovna Bílej a šikmoocí kluci s holkama museli před jeho návštěvou smutně opustit státem organizovaný hladovění. Co by to taky bylo za teroristy, kdyby nebyli ze zlý Severní Korey a američtí kluci by nemohli vypouštět ze svejch úst oblíbený bludy o svým odpovědným invazním udržování světovýho míru. Předpokládám, že už se točí něco o zlejch Íráncích a Syřanech, aby si svět uvědomil, koho je nutný mírumilovně pozabíjet. Ale zpět k filmu. V něm vlajky s hvězdami a pruhy krásně vlají, Bůh svědomitě ochraňuje Ameriku a kdyby tyhle kraviny nechali tvůrci jen ve verzi pro americký kina, tak bych mu určitě udělil silný tři hvězdy místo těch tří slabejch. Originality snímek totiž moc nepobral, ale Mike se brodí žlutým masem opravdu stylově a určitě se to dá přežít bez nutkání se okamžitě na pár let upsat US Army. (12.10.2013)

Pane jo, jestli tohle viděl Kim, zavře toho holuba trénovaného nést jadernou hlavici zpátky do holubníku a přepíše strategické plány! Ač originální název spíše patří ke krizi japonského výrobce fotoaparátů, bude se zas a znova vyjebávat (neplést s vyjednávat) s teroristy. Fuqua se pokusil o poctivý akčňák jako z dob minulých, jenže svoji (nejen ideologickou) moderností přišel o náboj nadhledu i lehkost. Nicméně jsem si vědom, že kdyby se toho chopil Bay, či bláznivý Rolie, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ostatně, druhý jmenovaný už finišuje s počinem, v němž Tatum v sídle prezidenta USA utancuje zlotřilé teroristy k smrti, takže se mám na co těšit.. Tady se občas připomene 9/11, Bůh žehná, až ho z toho bolí ruce a přísahá se na vlajku, co teatrálně padá ze střech. Není co divit, že jsem měl poslední dvě minuty položenou ruku na srdci. Ne, nebyl to infarkt. To já jen povstal a na celý sál si dojatě broukal Prapor posetý hvězdami - navzdory tomu, že mě vyrušováním podráždění diváci zasypávali nadávkami a poloprázdnými kelímky od coly. K absolutní nirváně mi scházel závěr, v němž by hrdinný agent se znovu nabytou ctí skopl toho na svobodu šlapajícího Asiata do fontánky před Bílým domem. „This is White House!“ (15.04.2013)