Hedwig a Mizerný palec

I když Mitchellovy filmy nikdy nebudu cíleně vyhledávat, u jeho prvotiny jsem ho chvílemi dokonce obdivoval. Na rozdíl od do sebe zahleděného a samoúčelně otevřeného Shortbusu se dá postavám porozumět a Hedwig je dokonce velmi sympatickým charakterem, který díky úžasným textům svých písní velmi lehce hledá cestu k divákovi. Jako celek film ale i přes příjemný feeling stále zůstává příliš bizarním cosi, které je daleko mimo můj šálek čaje. (13.09.2007)

Divoký muzikál plný divokých scén s divokým obsazením a divokými písničkami s divokým textem. Mé původní nadšení z muzikálů už postupně ze mě vyprchává, a proto jsem od tohohle poměrně neznámého dílka neočekával něco zázračného. Opak se ale stal pravdou! S dalšími minutami jsem se do geniálního děje zažrával více a více, až mě punk-rockové písně a skvělá Hedwiga úplně celého pohltily.____ Co se týče obsazení, John Mitchell je prostě machr. Jako žena byl jak vzhledově, tak i chováním úplně nádherný, doslova k nakousnutí. V mnoha scénách jsem si dokonce myslel, že jde o opravdovou ženu. Ta vizáž, ty paruky, ty sexy nevinné xichtíky, ten napudrovaný nosánek - no prostě nádhera! A hlavně dokázal perfektně všechny písně procítit. A jsme u hudby. U nádherné a smyslůzbavené hudby! Všechny písně měly logické a hlavně okouzlující texty. V dnešní "přesuprstárované" době vzniká nespočet skladeb s nesmyslnými a naprosto stupidními texty, takže slyšet ve 21. století rockovou píseň s něcoříkajícími slovy, to už je něco. A nejhezčí na tom je, že Hedwiga zpívá tyto něcoříkající písně celých 95 minut bez reklamy!____ Po reakcích mého otce nebudu raději tento nádherný kousíček kinematografie doporučovat, protože ne všichni by mohli strávit jeden a půl hodiny se sexy transsexuálem, aniž by aspoň jednou neřekli: "To je nechutné!"... (04.11.2006)

John Cameron MIchell je divnej, to si vyjasněme hned. Ještě jsem se nerozhodl, jestli se mi líbí Shortbus, kterej je děsně zvláštní a ted se mi sám obsadí do filmu, kde hraje transvestitu. Jako překvapovat umí, ale nejsem si jist, jestli je to vždycky to nejlepší. Umím si živě představit sám sebe, jak hodnotím tenhle film a s komentářem, že to bylo hrozně gay mu dávám tak jednu až dvě hvězdy. Tak přoč ty čtyři? Protože Michael Pitt je jeden z nejlepších herců nastupující generace, protože mám rád hudbu 70. a 80. let (hlavně si nemyslete, že ted mám na mysli Frankie goes to Hollywood a podobný diskárny), protože nejtěžší v umění je udělat kýč, kterej je uměním. A vsadím se, že komu se líbil Velvet Goldmine, bude i Hedwigu hodnotit pozitivně. (14.07.2008)

Tak od tohoto filmu, jsem nečekala moc, asi díky kontroverznímu námětu. Když jsem si přečetla, že se jedná o komedii, očekávala jsem nějakou trhlou rádobyvtipnou ptákovinu. Avšak po shlédnutí jsem překvapená. Dojemný příběh o lásce, odlišnosti, hledání svého já, své druhé poloviny a ujasnění si pohlaví. Zohyzdněná a mnohokrát přešitá Hedwig prochází několika bolestnými zážitky a dostává se z nich za pomocí své největší lásky – hudby. Jen ta jí pomáhá překlenout se přes bolest, která jí sžírá. Hudební stránka filmu je kvalitní, texty jsou vševypovídající. Herce a režiséra Johna Camerona Mitchella si musím zapamatovat, dokázal se vžít naprosto věrohodně do role Hedwigy, což není snadná úloha, navíc v některých momentech skutečně vypadal jako žena i gesta byla uvěřitelná. Čím více spěl film k finále, tím víc jsem vnímala Hedwigu jako ženu. Konec nádherný, hodnotím za 5*. (03.11.2006)

Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky. (13.09.2007)