Hedwig a Mizerný palec

Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! (23.11.2009)

Muzikál vyprávějící o životě a díle jednoho transsexuála? No a proč ne? Vítejte ve světě J.C.Mitchella! Tenhle film je.. no, řekněme velmi bizarní. Od Mitchella mám stejně radši Shortbus (plivejte si na ten film jak libo), protože je vážnější a jaksi umírněnější, ale i v Hedwize se dají najít zajímavé otázky o lidské sexualitě, identitě a tak dále. Ale co si budem povídat, hlavně je to zatraceně zábavný a hlavní hrdin(k)a je k sežrání! (25.09.2007)

I když Mitchellovy filmy nikdy nebudu cíleně vyhledávat, u jeho prvotiny jsem ho chvílemi dokonce obdivoval. Na rozdíl od do sebe zahleděného a samoúčelně otevřeného Shortbusu se dá postavám porozumět a Hedwig je dokonce velmi sympatickým charakterem, který díky úžasným textům svých písní velmi lehce hledá cestu k divákovi. Jako celek film ale i přes příjemný feeling stále zůstává příliš bizarním cosi, které je daleko mimo můj šálek čaje. (13.09.2007)

Písničky v tomhle hudebním filmu (muzikál to opravdu není) byly vcelku průměrné, avizovaný kontroverzní děj mi nepřipadal vlastně kontroverzní ani trochu... Úchylárna to sice byla, ale mě nějak nechytla. Když už jetý muzikál, tak Rocky Horror Picture Show, který, ač už je přes tři desítky let starý, je stále jednou z nejúchylnějších a nejpraštěnějších věcí, jaké jsem kdy viděla. (24.05.2008)

Muzikál to sice opravdu není (proč ty žánry pověření lidé z čsfd prostě neopíšou z imdb?!), ale hudba se mi možná až překvapivě líbila (k soundtracku se ještě určitě rád vrátím) a film na ní hodně staví. Příběh mě docela zaujal a s hlavní postavou (co se týče její smutné pravdy) jsem cítil. K tomu pár zajímavých scén (třeba ti zmiňovaní gumoví medvídci), celkově bych to viděl na slabší 4*. (27.09.2012)