Hedwig a Mizerný palec

Divoký muzikál plný divokých scén s divokým obsazením a divokými písničkami s divokým textem. Mé původní nadšení z muzikálů už postupně ze mě vyprchává, a proto jsem od tohohle poměrně neznámého dílka neočekával něco zázračného. Opak se ale stal pravdou! S dalšími minutami jsem se do geniálního děje zažrával více a více, až mě punk-rockové písně a skvělá Hedwiga úplně celého pohltily.____ Co se týče obsazení, John Mitchell je prostě machr. Jako žena byl jak vzhledově, tak i chováním úplně nádherný, doslova k nakousnutí. V mnoha scénách jsem si dokonce myslel, že jde o opravdovou ženu. Ta vizáž, ty paruky, ty sexy nevinné xichtíky, ten napudrovaný nosánek - no prostě nádhera! A hlavně dokázal perfektně všechny písně procítit. A jsme u hudby. U nádherné a smyslůzbavené hudby! Všechny písně měly logické a hlavně okouzlující texty. V dnešní "přesuprstárované" době vzniká nespočet skladeb s nesmyslnými a naprosto stupidními texty, takže slyšet ve 21. století rockovou píseň s něcoříkajícími slovy, to už je něco. A nejhezčí na tom je, že Hedwiga zpívá tyto něcoříkající písně celých 95 minut bez reklamy!____ Po reakcích mého otce nebudu raději tento nádherný kousíček kinematografie doporučovat, protože ne všichni by mohli strávit jeden a půl hodiny se sexy transsexuálem, aniž by aspoň jednou neřekli: "To je nechutné!"... (04.11.2006)

Tak od tohoto filmu, jsem nečekala moc, asi díky kontroverznímu námětu. Když jsem si přečetla, že se jedná o komedii, očekávala jsem nějakou trhlou rádobyvtipnou ptákovinu. Avšak po shlédnutí jsem překvapená. Dojemný příběh o lásce, odlišnosti, hledání svého já, své druhé poloviny a ujasnění si pohlaví. Zohyzdněná a mnohokrát přešitá Hedwig prochází několika bolestnými zážitky a dostává se z nich za pomocí své největší lásky – hudby. Jen ta jí pomáhá překlenout se přes bolest, která jí sžírá. Hudební stránka filmu je kvalitní, texty jsou vševypovídající. Herce a režiséra Johna Camerona Mitchella si musím zapamatovat, dokázal se vžít naprosto věrohodně do role Hedwigy, což není snadná úloha, navíc v některých momentech skutečně vypadal jako žena i gesta byla uvěřitelná. Čím více spěl film k finále, tím víc jsem vnímala Hedwigu jako ženu. Konec nádherný, hodnotím za 5*. (03.11.2006)

1* za songy, 1* za animované sekvencie, 1* za niektoré svetlé okamihy a miestami zaujímavé otázky na zamyslenie avšak aj napriek mojej snahe pochopiť hlavnú myšlienku, ostal film u mňa kdesi na pol ceste. Takéto výstrednosti sú proti môjmu gustu, na druhej strane keď to porovnávam so Shortbusom toto bol aspoň regulérny film a nie gay porno :-) (21.05.2008)

Nevšedně krásný hudební film /pár prvků muzikálu tam sice bylo, ale nazývat to muzikál bych si úplně netroufl/, který se po skončení jevil o to krásnější, protože krom neuměle procítěného příběhu přináší i něco málo pravdy o hledání obnažené identity každého z nás. I když, pro mě bylo přecijen nejvýraznějším motivem filmu /opět/ hledání, tentokrát té //druhé poloviny//. Líbila se mi na něm otevřenost podání, pro které nebylo nic zapovězené, vizuální stránka - barevná, expresivní, kýčovitá - pokud má ten výraz i pozitivní význam, pak se pro nic nehodí tak moc, jako pro tento film, dobré animované sekvence, které napovídají inspiraci v Pink Floyd: The Wall, další nevšední a dnes už nepochybně kultovní ne-úplně muzikál, výkony herců snad nemohly být lepší a jako jedna z nejdůležitějších /dost možná nejdůležitější/ složka hudebního filmu neselhala ani jeho hudební stránka a vychutnal jsem si snad každé představení, i přesto, že tenhle styl není můj šálek horký čokolády :)) (03.11.2006)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)