Ružena
Růžena
Róża
Rose
Réžia:
Wojciech SmarzowskiScenár:
Michał SzczerbicKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrajú:
Marcin Dorociński, Agata Kulesza, Kinga Preis, Marian Dziędziel, Dariusz Toczek, Jacek Braciak, Anna Grzeszczak-Hutek, Grzegorz Wojdon (viac)Obsahy(1)
Leto, rok 1945. Tadeusz, bývalý vojak oslobodzovacej armády, ktorému vojna všetko vzala, prechádza cez mazurskú časť Poľska. Cesta ho privedie k domu vdovy po nemeckom dôstojníkovi. Róza, obývajúca sama veľké hospodárstvo, prijme hosťa chladno, ale povolí mu prenocovať. Muž sa odvďačí pomocnou prácou okolo domu. Hrdá žena potrebuje, hoci si to nechce priznať, ochranu pred gaunermi, ktorí sa chcú zmocniť jej majetku. Tadeusz postupne spoznáva príčiny jej osamelosti a bolesti. V scenérii krajiny zničenej vojnou sa zrodí láska medzi dvoma ľuďmi z úplne odlišných svetov... Najlepší poľský film minulého roka: získal všetky dôležité národné filmové ceny Orol – najlepší film, réžia, scenár, herečka, herec vo vedľajšej úlohe, zvuk i Cenu divákov. Na Varšavskom filmovom festivale vyhral najvyššie ocenenie Grand Prix. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (50)
Růženu nevstřebáte během večeře po projekci... tenhle film s vámi půjde a bude vás pronásledovat, ať už je realistický nebo přehání nebo podceňuje. Nejde o to, jaký je - ačkoli je skvěle zvládnutý ve všech prvcích - nebo co vypráví - ačkoliv jde o silný příběh, který ani na okamžik nezaváhá a ani na okamžik vás nepustí. Jde o to, co je za oponou. Je horší zlo samotné nebo černobílý pohled, který jednomu přisoudí bílou a druhému černou bez zkoumání pravého původu zla? Není snad takový schematismus také zlem? A osvobodí-li armáda cizí zemi, jde ještě o osvoboditele nebo už od dobyvatele? Film zapadá do revizionistické snahy po celé západní hranici východní Evropy, která má restukturalizovat historické pohledy na Němce - už ne pod dohledem sovětské doktríny, že každý Němec byl nacista a špatný člověk (mmch. teorie nahrávající právě těm nejhorším ze špatných), ne pod dojmem třídního boje, ale s oslabením zášti válečných vzpomínek. Růžena patří k filmům, které mají prostor pro vytvoření jistého referenčního prostoru, kde by namísto rudě nebo modře zabarvených soudů vyrosla šedivá pravda. (LFŠ 2012) ()
Velmi pěkné, zatímco v Čechách se opět začínají po posledních volbách budovat světlé zítřky, Polácí pokračují v úspěšné sérii filmů o temných dobách jejich nedávné minulosti. A tváří v tvář socializaci kontinentu vypadají, že se jen tak lacino nedají.... No byť má snímek i svá hluchá místa, celkově je to opravdu pěkný kousek. Vlastně nemám co tomu pořádně vytknout. 94%. ()
Další zajímavý polský film. Rozhodně mi nepřijde samoúčelně brutální. Ta doba prostě byla brutální. Jako pozitivní vidím, že pro orientaci v příběhu není třeba znalost polské reality let 1945-1955. Příběh je přenositelný, ačkoliv "naše" Sudety jsou přeci jen o několik tisíc kilometrů blíže na západ. Jen ten konec... 90% ()
Tak to bola pecka! Ano, niektori ludia su svine! Dajte im do ruk moc, beztrestnost, pocit nadradenosti a o ostatne sa postaraju sami! 4,5* ()
Poválečné drama vykreslené ve své nezmĕkčené podobĕ. Pro mĕ přesvĕdčivé. Více takových filmů. ()
Nemôžem napísať, že film sa mi páčil, pretože potom by som mnou nemohlo byť niečo v poriadku. Poľská kinematografia vyprodukovala ďalší snímok, ktorého výpovedná hodnota je tak reálna, že v súvislostiach dôb (našťastie) minulých jednoducho musí byť krutá. A tí, ktorí sa pohoršujú nad naturáliami prítomnými vo filme, len sucho nás ostatných presviedčajú, že nemajú ani páru o tom, ako to "fičalo" v pohraničných oblastiach bývalého Československa v povojnových rokoch. Akurát ten záver sťa Happy End si mohli tvorcovia odpusťiť, pretože celým filmom sa nesie jemne naznačovaný otáznik, ktorému jednoznačne ublížil takto naivne zvládnutý záver. Škoda. ()
Politika! Žádný Polák nikdy nikoho neznásilnil, Polsko bylo v ´39 obětí, Armija Krajowa po ´45 nevraždila ze zálohy ... ()
Jakoby Smarzowského předskokan k Volyňi. Mazursko a jeho poválečné dělení. Nejen území, ale i to národnostní. Denní hrůzy, kterým ať už místní, nebo navracející se obyvatelstvo musí čelit. To vše pohledem frontového vojáka, který ve válce vše ztratil a místní vdovy, po německém důstojníkovy. A do toho rudá v podobě hovad, které se neštítí žádného zvěrstva. Otevřená zpověď jedné z mnoha oblastí, pro kterou hrůzy války v květnu 1945 rozhodně neskončili. ()
Mazurská oblast těsně po druhé světové válce,kde se kšeftovalo se vším a každý si dělal co chtěl.Ukázaná brutalita ruské armady a nevraživost místních,proti bývalému německému obyvatelstvu.Surové a naturalistické. ()