Dvojník

nejbizarnější kousek,který jsem viděl za poslední 2 roky.Smutný,depresivní,odosobněný,studený,absurdní,ale přesto s určitým nadhledem a vtipem (hodně surealistickým) natočený snímek,od kterého jsem čekal úplně něco jiného,ale i přesto mě vtáhnul a nepustil.Ayoade zjevně nebude točit normální filmy...70% (19.08.2014)

Nemám vôbec nič proti artovým snímkom a mnoho z nich som si perfektne užil, ale taktiež nepovažujem za art čokoľvek, čo len trochu vybočuje zo zabehnutých filmových štandardov alebo len pôsobí „divne“. Artový film sa automaticky nerovná kvalita a The Double je toho žiarivým príkladom (aj keď v tomto prípade sa jedná len o akýsi pokus o niečo „artovejšie“). The Double si síce berie inšpiráciu všade možne, ale neprináša absolútne nič vlastné. Z poslednej doby najvýraznejšie evokuje surrealistický film Enemy s Jake Gylenhallom od režiséra Denis Villeneuve (Prisoners, Polytechnique). Ale zatiaľ čo Enemy skvelo pracuje s nejasnými symbolmi (pavúk) a dokáže rezonovať ešte aj dlho po dopozeraní, The Double je len pseudo-intelektuálny počin bez akýchkoľvek výraznejších symbolov. Spočiatku sa síce javí ako pomerne originálny a nápaditý snímok, ale veľmi rýchlo vyplynie na povrch, že sa až príliš okato inšpiruje u iných, či už spisovateľoch (Kafka, Murakami) alebo doslovne režisérskych kolegov (Burton, Gilliam). Na samotnej inšpirácii by nebolo nič zlé, keby ju režisér dokázal efektne skĺbiť s vlastnou víziou. The Double je však len nasilu pozérsky a neefektne preštylizovaný film. Darí sa mu síce vybudovať zaujímavý, bližšie (časovo, ani dobovo) neurčený industriálny svet, aj príjemnú schizofrenickú, až neurotickú atmosféru (doslovne pripomenie Brazil od Terryho Gilliama), ktorú doprevádza zaujímavo volený, znepokojivý mix orientálno-industriálnej hudby budujúci podivnú náladu celého snímku, ale čo z toho, keď filmu chýba akákoľvek výrazná emócia alebo sympatia ku ktorejkoľvek postave (alebo aspoň aj tá „nesympatia“, ale takto nevzbudzuje absolútne žiadne pocity). Herci síce odvádzajú precíznu prácu – po dlhom čase ma Jesse Eisenberg neotravoval a presvedčil, že dokáže odohrať aj inú postavu ako len tisíc-a-jednu variáciu na ukecaného Zuckerberga zo Social Network; Mia Wasikowska je zárukou kvality už sama o sebe – ale žiadnej z postáv nie je plne rozumieť, pochopiť čo by len jej základnú motiváciu. Napriek tejto kritike som bol odhodlaný udeliť filmu, síce veľmi slabé, ale tie tri hviezdy. Bohužiaľ, na tón filmu som sa chytal asi tak hodinu, doslovne mind-fuckový záver, resp. celá záverečná pol hodinka mi už vôbec nesadla a skôr otravovala. CELKOVO: 2,5* (5/10) Zaujímavá surrealistická forma s pochmúrnym vizuálom a prapodivnou atmosférou, ale nulovým obsahom, berie inšpiráciu u tých najlepších, ale vykráda viac ako by bolo žiaduce bez akéhokoľvek vlastného vkladu. (07.05.2014)

Richardu Ayoadeovi se podařilo vybudovat tísnivou atmosféru urbanistického světa v neurčité době. Kulisy záměrně působí jako ze sci-fi filmu z roku 60 a tvoří kvalitní prostředek pro úplné odpoutání diváka od reality. Výsledek je velmi působivý. Fantastický Jesse Eisenberg zvládá dvojroli s až schizofrenní grácií. (14.04.2014)

Mindfuckoidní lehce depresivní neurčitost. 1) Absolvent Cambridge, nadaný 36letý scénárista a režisér Richard Ayoade (otec Nigériec, matka Norka), představitel Mosse z Ajťáků, zkoukl Brazil a 1984, přečetl Kafkův Zámek a asi i Dvojníka z roku 1846 (Dostojevskij ho napsal ve věku 24 let) a pustil se do díla._____ 2) Mezi 30letým Jesse Eisenbergem (neprůbojný Simon) a 30letým Jesse Eisenbergem (suverénní James) to vpravdě jiskřilo. Chemie, jak to rádi nazývají někteří komentátoři, tu fakt funguje._____ 3) Přidejme výbornou hudbu jako hravý kontrapunkt k tísnivé atmosféře snímku i pěkný šedesátkový vzhled._____ 4) A protože je módní dnes mluvit i o homosexualitě, nevyhnou se tomu tématu ani oba hlavní hrdinové: James: You can't be doing anything gay. No ice-cream cones. Simon: I like ice cream. James: Of course. It's delicious. Ice cream is fine in a cup, but in a cone is gay unless you're with a woman at the time. Simon: Anything else? James: No riding on a motorcycle with another man. Exceptions are drive-by shootings, bomb throwings and purse snatchings. Anything else is gay. Simon: You seem to know a lot about this. James: Defense wins championships. (05.03.2015)

Existenciální mindfuck, o bludném kruhu nároku současného světa, který člověka tlačí k neustálému zlepšování svých výkonů, extrovertnosti a stejnosti s ostatními. Jinakost a individualita je přežitek, pokud někdo takový je, v korporátních společnostech (a nejen tam) už z principu působí jako exot a společenská "mrtvola". Už se ani nedivím, že za něčím takovým stojí právě Ayoade. Sice by se něco takového od Mosse z Ajťáků, který běžně dabuje v animácích a hraje v reklamách, na první pohled čekat nedalo, ale už Submarine bylo dostatečně jiné, takže mě tady ta jinakost stylu i příběhu nezaskočila. Naopak, forma se mi hodně líbila, jak svým neurčitým světem a firmou s totalitním řízením, tak i černo-žlutou stylizací a v podstatě neexistencí denního světla. Zpočátku to pro mě mělo dost silnou atmosféru, jenže jak se to už od úvodní scény tvářilo dost tajemně a postupem času z toho byl jen prostý příběh o boji s dvojníkem, který nahrazuje život hlavní postavy Simona (a na rozdíl od něj je takový, jakého si ho společnost žádá), docela mě to přestávalo bavit a ten konec je skutečně takový, jaký si ho člověk představí, ale zároveň doufá v něco víc. Je to budované chytře, ale jaksi bez nápadů, které tam zoufale chybí k tomu, aby z toho bylo něco skutečně silného. Díky tomu to nevidím na vyšší hodnocení, ale určitě uznávám, že to má něco do sebe. Silné 3* (22.07.2023)