Dvojník

Jesse Eisenberg ve své typické roli samotářského, podivínského a nikým nepotřebného člověka v utopisticko-artové podivnosti. Během sledování jsem si několikrát vzpomněla na Brazil i Metropolis. Život přehlíženého člověka v šedivém a lhostejném světě bez emocí, kde je jedinec jako součást společnosti vlastně zcela nepotřebný a nikdo se o něj nezajímá. Zajímavý snímek, ale myslím, že jsem jej asi zcela úplně nepochopila:) (15.03.2015)

Nemůžu se vyhnout srovnáním s Enemy, jde o podobnou hru s divákem, jen Dvojník je víc neuvěřitelný, Enemy se pořád drželo v mezi, kde všechno dávalo smysl, na to Dvojník z vysoka kašle a dělá si s postavou a s divákem co chce, je mu úplně jedno co dává smysl a co ne, vlastně jsem ten film totálně nepochopil, nebo pochopil, ale tolik věcí mi tam nedává smysl, že to je prostě nereálný, musím pak někde najít oficiální vyjádření režiséra, nebo najít jiné teorie. Pokud si Simon sám vytvořil Jamese ve své hlavě, proč ho všichni viděli? Proč bylo všechno tak reálný, všechny ty konverzace, hromada momentů, kde to prostě jen na halušky svést nejde, fakt ten film nepobírám, ale nebyl tam čas na nudu, dost mě to bavilo, sice se mi přeškvařila hlava, ale musím to vidět znova. Ale pořád si myslím, že Enemy je lepší film než Dvojník, co se obsazení i příběhu týče. (16.06.2014)

Richardu Ayoadeovi se podařilo vybudovat tísnivou atmosféru urbanistického světa v neurčité době. Kulisy záměrně působí jako ze sci-fi filmu z roku 60 a tvoří kvalitní prostředek pro úplné odpoutání diváka od reality. Výsledek je velmi působivý. Fantastický Jesse Eisenberg zvládá dvojroli s až schizofrenní grácií. (14.04.2014)

Dvě věci. První je komentář uživatele Wacoslava, kterej je pěkně ubohej a pochybuji, že já psychopatem jsem. Ten sekundární bodík ... přestávám hodnotit filmy. Čeká mne další podobný film Oddělen s Brodym a počítám, že můj mozek dostane zabrat. Mám za sebou Enemy s Gyllenhaalem a doteď nevím co k tomu říct. Nyní mnou otřásl Dvojník a hodnotit takové filmy zřejmě nemá cenu. Obávám se, že se mi nepodařilo pochopit myšlenku filmu. MOŽNÉ SPOILERY: Mám dvě verze. Buď to nějak souvisí s prací, kde hlavní hrdina Simon makal - pač fráze typu "člověk je byznys, byznys je člověk" jsou teda odvážné a nějakou roli to určitě hraje v té pointě. Ta druhá věc - máme uzavřeného kluka, je přehlížený a v představách si vykresluje opak sebe samého. Zatímco ho lidi rádi nemají, ve své hlavě je všemi milován. Podaří se mu Dvojníka přetavit do reality a není schopen udržet potřebnou rovnováhu myšlenek a je vyplašený tou skutečností, proto to končí tak jak to končí. Je to jen teorie, ale jinak si to nedokážu vysvětlit. Jinak hudba, vizuální stránka, slušné herecké výkony, povedl se aj humor - poslední půlhodinka pěkný nervák, všecko ideální. (25.07.2015)

Nemám vôbec nič proti artovým snímkom a mnoho z nich som si perfektne užil, ale taktiež nepovažujem za art čokoľvek, čo len trochu vybočuje zo zabehnutých filmových štandardov alebo len pôsobí „divne“. Artový film sa automaticky nerovná kvalita a The Double je toho žiarivým príkladom (aj keď v tomto prípade sa jedná len o akýsi pokus o niečo „artovejšie“). The Double si síce berie inšpiráciu všade možne, ale neprináša absolútne nič vlastné. Z poslednej doby najvýraznejšie evokuje surrealistický film Enemy s Jake Gylenhallom od režiséra Denis Villeneuve (Prisoners, Polytechnique). Ale zatiaľ čo Enemy skvelo pracuje s nejasnými symbolmi (pavúk) a dokáže rezonovať ešte aj dlho po dopozeraní, The Double je len pseudo-intelektuálny počin bez akýchkoľvek výraznejších symbolov. Spočiatku sa síce javí ako pomerne originálny a nápaditý snímok, ale veľmi rýchlo vyplynie na povrch, že sa až príliš okato inšpiruje u iných, či už spisovateľoch (Kafka, Murakami) alebo doslovne režisérskych kolegov (Burton, Gilliam). Na samotnej inšpirácii by nebolo nič zlé, keby ju režisér dokázal efektne skĺbiť s vlastnou víziou. The Double je však len nasilu pozérsky a neefektne preštylizovaný film. Darí sa mu síce vybudovať zaujímavý, bližšie (časovo, ani dobovo) neurčený industriálny svet, aj príjemnú schizofrenickú, až neurotickú atmosféru (doslovne pripomenie Brazil od Terryho Gilliama), ktorú doprevádza zaujímavo volený, znepokojivý mix orientálno-industriálnej hudby budujúci podivnú náladu celého snímku, ale čo z toho, keď filmu chýba akákoľvek výrazná emócia alebo sympatia ku ktorejkoľvek postave (alebo aspoň aj tá „nesympatia“, ale takto nevzbudzuje absolútne žiadne pocity). Herci síce odvádzajú precíznu prácu – po dlhom čase ma Jesse Eisenberg neotravoval a presvedčil, že dokáže odohrať aj inú postavu ako len tisíc-a-jednu variáciu na ukecaného Zuckerberga zo Social Network; Mia Wasikowska je zárukou kvality už sama o sebe – ale žiadnej z postáv nie je plne rozumieť, pochopiť čo by len jej základnú motiváciu. Napriek tejto kritike som bol odhodlaný udeliť filmu, síce veľmi slabé, ale tie tri hviezdy. Bohužiaľ, na tón filmu som sa chytal asi tak hodinu, doslovne mind-fuckový záver, resp. celá záverečná pol hodinka mi už vôbec nesadla a skôr otravovala. CELKOVO: 2,5* (5/10) Zaujímavá surrealistická forma s pochmúrnym vizuálom a prapodivnou atmosférou, ale nulovým obsahom, berie inšpiráciu u tých najlepších, ale vykráda viac ako by bolo žiaduce bez akéhokoľvek vlastného vkladu. (07.05.2014)