Dvojník

Je to dosť dobrý umelecky ladený thriller. Má celkom dobrý príbeh o uzavretom mladíkovi, ktorý nie je vôbec spokojný so svojim životom, aj napriek svojim schopnostiam je v práci prehliadaný, v kolektíve sa nevie presadiť a navyše sa mu páči jeho kolegyňa, ktorá ale o neho tiež veľký záujem nemá. No raz do práce nastúpi muž, ktorý vyzerá presne ako on a keďže je jeho pravým opakom, okamžite sa stáva obľúbencom okolia. Spočiatku to má aj svoje výhody, ale čoskoro si začína uvedomovať, že mu jeho nový kolega môže zničiť život, o čo sa aj začína snažiť a tak sa musí konečne prekonať, aby ho zastavil. Spracovanie sa mi páči, už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť a našťastie sa na tom nič nezmenilo až do konca. Dej síce sám o sebe nie je zase až tak výnimočný, aj keď stále viac než dobrý, celé to fungovanie oboch dvojníkov je skvelo zvládnuté a rovnako vzťah s kolegyňou a dokonca ma aj dosť prekvapilo, že je to úplne zrozumiteľné, takže nie je potreba výraznejšie premýšľať. Ale rozhodne hlavným kladom je celé toto prevedenie, táto kombinácia noiru, surrealistického štýlu, schizofrénie a trochu aj tej depresie, ktorú z toho cítiť, pričom ma tiež zaujalo, že sa to celé odohráva výhradne v noci mi sadla veľmi dobre a práve vďaka tomu ma to vtiahlo a do konca nepustilo. Síce práve ten úplný záver by som si prial trochu iný, toto mi prišlo také nevýrazné, ale to už je to najmenej a filmu to určite neubližuje, aj tak sa mi to páčilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jesse Eisenberg je úplne ideálny a to v oboch postavách, k tomu moja obľúbená Mia Wasikowska a ešte pár zaujímavých vedľajších postáv, hlavne nadriadený. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, zaujímavá vizuálna stránka a hlavne tá skvelá atmosféra celkové prevedenie, tu nemám čo vytknúť. A pochvalu si zaslúži aj zaujímavý výber hudby. Takže na plné hodnotenie to nie je, ale aj tak som veľmi spokojný, dostal som presne to, čo som pôvodne čakal a aj chcel. 77% (16.06.2014)

„Takových jako ty moc není, že Simone?“ „Řekl bych, že jsem vcelku jedinečný.“ A tak by se dal vlastně charakterizovat celý tento film. Atmosférou mi sice Dvojník připomněl některá starší díla Terryho Gilliama respektive Jean-Pierre Jeuneta a zlehka se otřel (tentokrát už však ne z hlediska atmosféry) i o Hitchcockovu čumendu Okno do dvora, ale navzdory tomu dokázal zůstat osobitý a svůj. Z Ayoadeova předchozího celovečerního režijního počinu si toho sice už moc nevybavuju, ale vím, že to byla hodně zvláštní podívaná. Nejinak je tomu i u Dvojníka, ale i když ho slova jako divný nebo bizarní poměrně dobře vystihují, tentokrát je to v tom nejlepším možném slova smyslu. Hrají tu divní herci (a hrají dobře - herecké dřevo Eisenberg si opět střihl jednu ze svých roztržitých postav, které mu tak jdou a jsou v jeho podání uvěřitelné), svět, ve kterém se to odehrává je nejednou prazvláštně prázdný a jakoby bez života a většina scén má tajuplné zbarvení a osvětlení. Těžko se to popisuje, protože jsem přesvědčený, že nejdůležitější u tohoto snímku bude naladit se na jeho atmosféru. Pokud se vám to podaří, pak si troufám tvrdit, že máte z poloviny vyhráno a budete schopni si Dvojníka více či méně užít bez ohledu na to, jak na vás zapůsobí jeho obsah. (03.05.2014)

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

„Simon, give Rudolph his arm back!“ V umění docela často zpracovávaný motiv doppelgängera zasazen do bezčasí a kulis připomínající rozpustilé kousky létajícího cirkusáka Gilliama, k tomu něco z Kaurismäkiho a Procesu od Orsona Wellese a vznikne avantgardní cosi o tom, že život lze žít mnoha (leckdy hodně odlišnými) způsoby. Nesmělý obdiv k Mii sice vyvažoval nepřekonatelný odpor k projevu Eisenberga, ale zatímco u podobně laděného Mechanika, Villeneuveova Nepřítele či Lost Highway jsem měl pocit, že mě vcucnul vysavač a já se z něj dostanu, až on bude chtít, tak Ayoadeho lehce černohumorný lux příliš nefungoval. Apropo, neexistovat pro své okolí zase není tak špatné. Až se jednou ztratíte, nikdo vás nebude hledat.. (26.10.2016)

CITÁT - Jste na mém místě.............. Deprimující, divně normální, morálně divný, super deptací s nádherným hudebním doprovodem, který tu depku ještě zvyšuje, a se spoustou lidí plných beznaděje. CITÁT - Taky se chcete zabít?............ Jo a abych nezapomněl, kamera je také perfektní, ponurá a jednobarevná. Obsazení ucházející a scénář velmi dobrý. Například scény z výtahem mě doháněly k smíchu, i když jsem vlastně chtěl brečet. CITÁT - Síla kopu byla zaznamenána.............. Příběh je smutný, deprimující a zároveň veselý a vtipný a hlavně, nutící k zamyšlení. CITÁT - Možná je ti podobný.....a to nejsi Číňan............... Čím déle jsem na to koukal, tím více jsem byl smutný a v depce. Naštěstí je to jen film (nebo ne?) a tak jsem to přežil (nebo ne?) Konec mě dostal a to rozhodlo o pěti hvězdách. CITÁT - Myslím, že by si se měl zabít.............. (20.04.2015)