Indie Game: The Movie

Ani ne tak očekávaný dokument o indie hrách jako příběh tří a půl nadšenců, kteří nemají daleko od geniality. Místo podrobného rozebrání herní indie scény tak dvojice Lisanne a Jamie téma jen pro laiky krátce představí a zaměří se na osudy Phila Fishe a členů Team Meat. Jonathan Blow, který už měl za sebou v době natáčení jako jediný z hlavních účinkujících milionový hit jménem Braid, příběh spíš rámuje, ale jsou to jeho krátké monology, které vlastně vysvětlují to, co se děje v hlavách ostatních. Tlak, které na všechny tři vyvíjí okolí kvůli jejich nadějným, ale dosud nevydaným hrám tak způsobí, že na konci filmu už na sebe práskli tolik, až před kamerou stojí prakticky nazí. Nečekaně dobrý soundtrack dramatičnost jejich situace ještě zvýrazňuje. Jakékoli výtky k věcnému obsahu filmu tak jsou buď úplně mimo nebo otázkou osobních preferencí (a předsudky jsou ze své podstaty vlastně taky mimo). S přihlédnutím k Director's commentary totiž celé dílko dává do posledního detailu smysl a nadšení obou tvůrců jim zároveň namísto podoby nezúčastněných pozorovatelů dává lidskou tvář. Komentář Team Meat už je jenom třešnička pro kohokoli, kdo by rád slyšel dvojici stojící za Super Meat Boy i jindy než v době nepředstavitelného stresu. (11.09.2013)

"Indie Game: The Movie" není jen o prostředí tvorby nezávislých počítačových her, ale o tvorbě a všem, co ji provází, obecně. Z pohledu čtyř charakterově zcela odlišných lidí vykresluje jejich osobnosti, jejich neduhy, jejich osobní reakce a prožitky, které celý proces doprovází a činí tomu velmi citlivě, intimně a profesionálně zároveň. "IG: TM" je velmi osobitý a originální dokument, který navíc svou formou a podáním přesně vystihuje pojem indie.. (29.11.2012)

Nejde o dokument v pravém slova smyslu; vypadá to spíše jak celovečerní verze zdařilého kickstarterovského videa na produkt "vývojáři indie her". Je to sice o nezávislé herní scéně, ale soustředí se to výhradně na trio FEZ, Braid a Super Meat Boy, kterým se dostalo před, při a po vydání značné mediální pozornosti (zasloužené, ne že ne) i kritického úspěchu; a v zásadě i toho komerčního. "Skutečnou" indie scénu to tedy nijak neřeší a ostatně ani nezmiňuje. Není to o vývoji, není to zase až tak moc o pohledu do zákulisí a je to tedy především o čtyřech lidech. A o tom zda mají co říci. Tady sice mají co říci všichni, ale s výjimkou Jonathana Blowa a Edmunda McMillena jenom tak žvatlají a nic moc kloudného neříkají. Na druhou stranu se tu potvrzuje, že aby byl člověk génius, tak musí být i tak trochu blázen či popřípadě debil. Tady jsou více či méně narušení (každý po svém) všichni. Nejvíce to zarazí u Phila Fishe, což je ukázkový sebestředný konfliktní zámořský duchebag, u nějž byste vzhledem k jeho arogantnímu projevu čekali, že bude trávit dny trolováním v internetových diskuzích (i když... možná to dělá, bylo by mu to podobné) a ne že zrovna on je autorem něčeho tak nezměrně nápaditého, poklidného i inovativního jako je FEZ; tedy hra, která patří do toho vzácného ranku titulů, které dokazují, že i herní scéna může dát vzniknout uměleckému dílu. (22.07.2013)

"Dojemný" příběh tří umělců (magorů) v pravém slova smyslu místo očekávaného dokumentu o indie hrách rozhodně moc nepotěší, tedy alespoň v mém případě ne, zvlášť když film díky své předlouhé stopáži nasadí tak vražedné tempo, že má člověk chuť přeskakovat scény už po první třetině, ale díky povedené řežii a scénáři (zvláště v poslední části) nemá divák až tak neodbytný pocit, že zabil 94 minut svého života koukáním na zarostlé geeky a poskakující příšerky. Zpracování provázanosti osobního a pracovního života, stejně tak jako osudů ve skutečné i virtuální realitě, je rozhodně zajímavý přínos, ale omezit indie scénu v očích diváka na tři skákačky, a nezmínit to obrovské univerzum úžasných počinů, když už film nese hrdě jejich jméno, je podle mě hřích, za který se bude jistě někdo smažit v pixelovém pekle. 3* (09.10.2013)

Jelikož se za poslední léta ze mě stal příležitostný hráč a mám na vyhrazené minumum svého času, tak často nacházím výbornou zábavu indie herní tvorbě. Ze všech tří zmiňovaných her jsem hrál pouze Braid, který se mi velmi líbil. Škoda, že se v dokumentu nepodíváme na delší posezení za tvůrci hry World of Goo nebo Limbo. Svým způsobem pěkný film o nezávislé tvorbě. Jenomže po nějaké 40. minutě mě připadá, že se to vše jen opakuje. Líbí se mi, že autoři dávají do hry svoji hravost a fantazii, ale nemusí ze sebe dělat mistry světa. Indie tvorba je zajímavá a určitě dokáže zaujmout. (22.12.2012)