Sejít z cesty

Kdybych si měl vybrat mezi nadějnou kariérou právníka a svobodnou myslí vysloužilého rockera, tak bych si určitě vybral cokoli jiného. Nemám totiž rád lidi, kteří obhajují zmetky a ani ty, kteří si k přežití musí udržovat vysokou hladinu alkoholu v krvi. Pro mne je tento snímek zkrátka poněkud mimo mé chuťové pohárky, ale na několik úsměvných situací jsem narazil, trochu toho vikingského pocitu volnosti na tříkolce jsem si taky užil a na to špatné raději zapomenu. (05.08.2015)

Aniž bych znal obsah téhle komédie, náhodou jsem si ji pustil v autobuse z Prahy do Brna, takže značná část děje se odehrávala ve stejných reáliích, jaké ubíhaly za mým okénkem. To bylo fajn, ale o to více vynikl ten kontrast, že prostě když autobus, kde nikdo nic neuspěchá, tu cestu urazí za dvě hodiny, tak jak to, že když má někdo audinu v kabriu a strašně strašně naspěch, to nezvládne pod dva dny? To je prostě trochu přitažený za vlasy todlecto v tom filmu, a tak to i na diváka působí. Ale závěr se mi docela líbil, musel jsem tak nějak i já přehodnocovat svůj pohled na hrdiny, nejen oni sami, a to mám rád. (03.12.2012)

Solidní podívaná čekal jsem nějakou kravinu ale parádně jsem se pobavil , zase se po dlouhé době ukázalo že se tu netočej jenom trapný filmy. Označení drama nechápu, dal bych tomu spíš označení komedie. Jo a taky smekám před panem Pavelkou záhrál výborně a chválím za hlášku : "Vidíš to, kdyby si šoustala, tak se nemusíš takhle dřít " . (18.06.2012)

Road-movie, která je minimálním kýženým standardem televizní tvorby. Dost slušný scénář, jehož potenciál být trendy, in a cool aspoň v parodující poloze se do realizace přes snahu zúčastněných moc nepřenesl a při slabší vypointovanosti scén zůstal jen v úpornosti snaživě bigbítových, anglicky ( občas falešně ) zpívaných předělů. Trpké, že nejlepší z filmové hudby (M.Pavlíček) je kromě kytarových verzí starých pecek zvonění mobilu. Ale dost rock`n`rollu ! Co bude s tím rozvodem ? 2-3* (17.06.2012)

Základní kámen úrazu toho, co se mi na filmu nelíbilo je uvedeno v úvodním textu. Cokoli se může pokazit se totiž nepokazilo. Pokazil to sám Pete. Vše totiž stojí na tom, že Pete ví, že ho Běloušek potřebuje. Běloušek ví, že Pete ví. Tudíž Běloušek platí prakticky všechno a jezdí tam, kam si vysloužilý rocker poručí. Mezitím mu ničí auto i náladu. A to všechno za stálé trpělivosti mladého právníka. Jediný rozumný se tak chvílemi zdá jeho otec, který nechápe, kde vlastně jsou. A že mu do baráku přivezou ovce, to pravdu není vtipné. Mě by totiž zajímalo, jak si dva chlápci s ovcemi zjistí podle SPZ adresu bydliště. Celé to stojí na zastydlé rockové duši starého muzikanta. Ani už to není vtipné nebo nostalgické, Pete je prostě vychca.ý hajzl.k, který právníka využívá, protože ví, že ten ho přivézt musí. A nejen jeho, ale i všechny kolem sebe. A že na konci Běloušek zatouží být na chvíli taky rockerem, to je dáno tím, že dosud asi opravdu žil jen svou prací. Díky tomu přijde i o ženu. Jenže to, že chce někdo začít žít nemusí nutně znamenat sednout na motorku, vymetat bary a jak se zpívá v jedné písni být „denně vožralej“.  Alespoň tak nám jsou rockeři prezentováni. Nezodpovědní, ožralové, kteří hlavně rádi hrají a rádi poslouchají staré songy. A nejlépe mají za sebou ještě pronásledování bývalým režimem. Pokud se to ale udělá takhle, tak na tom není nic vtipně nostalgického. Časem to akorát zůstává otravné. (08.08.2022)