Dvanásť rozhnevaných mužov

Original je len original a s Henrym Fondom z roku 1957 sa mi to pacilo trosicku viac, aj ked tento remake taktiez stoji za pozretie. Reziserom filmu je William Friedkin, ktory natocil nezabudnutelne filmy ako FRANCOUZSKA SPOJKA (1971) alebo VYMITAC DABLA (1973)... 11.04.2010 _______ Courtney B. Vance - (Prvý porotca) +++ Ossie Davis - (Porotca č. 2) +++ George C. Scott - (Porotca č. 3) +++ Armin Mueller-Stahl - (Porotca č. 4) +++ Dorian Harewood - (Porotca č. 5) +++ James Gandolfini - (Porotca č. 6) +++ Tony Danza - (Porotca č. 7) +++ Jack Lemmon - (Porotca č. 8) +++ Hume Cronyn - (Porotca č. 9) +++ Mykelti Williamson - (Porotca č. 10) +++ Edward James Olmos - (Porotca č. 11) +++ William Petersen - (Porotca č. 12) +++ Mary McDonnell - (Sudkyňa) +++ (11.04.2010)

George C. Scott a Jack Lemmon se zdatně vyrovnávají originálním hercům (v případě srovnání Lemmona s Fondou se jedná vlastně o zázrak), ovšem zbytek je ještě průhlednější než v původním filmu a souhlasím s názory, že Hispánec v roli Východoevropana je prostě nepřesvědčivý, nejvíce tím utrpěl monolog o svobodě, který Jiří Voskovec zvládl v původní verzi na jedničku s hvězdičkou. Nevím, jestli to bylo jen barvou, ale přijde mi, že napětí, které bylo jednou z hlavních devíz Lumetovy verze, je pryč. Jako samostatný film to není špatné a za normálních okolností bych dal tři hvězdičky, ovšem s ohledem na původní snímek musím trochu ubrat (a svůj názor k předloze, kterou jsem hodnotil průměrně, nejspíš po repríze přehodnotím). (25.05.2010)

Friedkin si pozval dvanástich hercov do jednej prázdnej miestnosti, diskutujú o prípade, o ktorom sa už žiadna diskusia viesť nemusí, pretože je jasný a uzavretý. Pri šálke kávy porotcovia zdvihnú ruku na súhlas bez hlbšej analýzy prípadu, pretože každý má ten svoj plán, lístky do kina, bowling, atď... Jedenásti súhlasia a šedá myška, môj zbožňovaný Jack Lemmon, odvážne zdvihne ruku a na zlosť všetkých zúčastnených............. nesúhlasí. Režisér rozplietol dvojhodinovú drámu s perfektným scenárom a hercami, nič viac na zintenzívnenie zážitku nebolo treba. Úžasne vtipný a ostrý film obsiahnutý zaujímavými charaktermi postáv. Obdivuhodné dielko. (21.02.2010)

Menší dilema nad výslednou volbou v mém hodnocení. Protože Lumetovu adaptaci z roku 1957 dobře znám. Je pěkné, že si režisér Friedkin ještě našel po 20ti letech od svého majstrštyku Mzda strachu (1977), provázejícího bohužel těžký osud a obrovský kasovní propad, látku k dalšímu výbornému dramatu. Jen tápám, zda skutečně muselo jít zrovna o notoricky známou divadelní hru, slavnou již i díky notoricky známému staršímu filmu. Proč Friedkin nezapátral třeba po nějakém méně známém kusu se soudní tematikou či nezpracovaném soudním případu... Ať už je to jakkoliv, jde o po všech stránkách kvalitně odvedený kousek, plně reprezentující sílu a potenciál televizních dramatických inscenací. Herecké výkony (zejména Jack Lemmon verzus George C. Scott coby protichůdně stojící porotci) a silný scénář zde vytvářejí i v minimálním rozpočtu maximální zážitek. Napínavý, mrazivý i fascinující to pohled do dění zákulisí soudního procesu, nejednoznačného zločinu i lidského jednání a psychiky v závažné situaci. Kamera zabírá dění převažně v jedné místnosti poměrně dynamicky, a celkové pojetí mi přijde snad i o něco civilnější, než u Lumeta. Fakt, že se tu v mírně aktualizovaném pojetí objevují postavy rozdílné nejen charakterem, ale již i rasou nebo věrovyznáním, nemusí být jen nutnost politické korektnosti, klidně i drobnou přidanou hodnotou. Nadčasovost a poselství tohoto snímku ke mne spolehlivě dolehly. Já hlasuju nevinný – pokud jde o odsouzeného chlapce v příběhu, rovněž tak pokud jde o tento snímek, který zde někdo v komentáři označil za plagiát. 90% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (21.09.2019)

Čtyřicet let uplynulo od doby, kdy se tehdy dvaapadesátiletý Henry Fonda navlékl do bílého obleku a v jedné dusné místnosti v patře soudní budovy předvedl jeden z nejznámějších hereckých výkonů v dějinách filmu. Henryho Fondu vystřídal tehdy o generaci starší Jack Lemmon, hlavním protihráčem se mu stal jeho vrstevník George C. Scott (aka Jeho Zelenost Generál Patton) a Jiřího Voskovce v roli zdvořilého imigranta odkudsi ze střední či východní Evropy vystřídal Edward James Olmos - který má kupodivu stále být z východní Evropy:) Samozřejmě je tu více známých jmen, ale to už není tak důležité, pánové Stahl, Petersen, Gandolfini a Cronyn prominou. Důležitější je, že se režisér Friedkin, tehdy rovněž takřka se sedmi křížky na hřbetě, rozhodl oživit obraz, a tím nemyslím jen pohyblivou kameru;) Řeč je hlavně o afroamerických účastnících, z nichž jeden hraje velmi výraznou roli rasistického porotce - vymlasknout takhle všem na odiv černého rasistu, to je kus novátorství, ať se vám to líbí nebo ne. Zajímavé je, že tomu "džentlmenovi" v obleku ten jeho svatý hněv na špinavé feťácké Mexikány věříte (a je vám z něj zle jako z každého jiného nácka). Podezřívám Williama Friedkina, že svým castingovým rozhodnutím chtěl ukázat, že doba hodně pokročila, a především posílit tu vnitřní rovinu Dvanácti Rozhněvaných Mužů - tu, ve které se nastavuje zrcadlo naší "objektivitě" a "nezaujatosti", manipulovatelnosti, ale i odpovědnosti za naše rozhodnutí. Rozhodně se mu to povedlo, bohužel film jako celek je jen důstojným remakem, který kvalit originálu nedosahuje. Dokonce bych řekl, že Michalkovova verze je také lepší, ale to je kromě její originality dáno i velkoplátnovou výpravou. Na televizní film dost slušné, ale "objektivně" prostě nemůžu dát osmdesát. Výsledek je 70%. (06.07.2009)