Prísť o rozum

Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. (22.03.2013)

Film odehrávající se v časovém období přibližně 10 let představuje zvláštní trojici, která žije ve společném bytě. Dva z nich jsou manželé: on je mladý Maročan Mounir, ona stejně stará Belgičanka Murielle. Třetím člověkem je stárnoucí belgický lékař André, který chlapce vychoval. Společná domácnost zpočátku vypadá jako idylka; dvojice zakládá rodinu, André je finančně podporuje a pomáhá čas od času děti hlídat. Jak však stále se opakující dramatický motiv nicméně napovídá, pokojná situace nevydrží dlouho... Přijít o rozum je postupně budovaný, pomalu se rozvíjející psychologický film, který ukazuje, že i na první pohled obyčejný, ničím nevybočující život, ve kterém nikdo nikoho fyzicky nebo psychicky netýrá, může vést k tragickým důsledkům. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (07.07.2012)

Na začiatku muž vraví žene: "Chcem s Tebou žiť navždy." No v skutočnosti chce žiť popri nej. Pretože osobu svojho života našiel dávno predtým v mužovi - lekárovi, ktorý ho kedysi vytiahol z biedy marockého vidieka. Výchova potomkov a seba presadenie matky štyroch detí sa postupne stráca v jej psychickom trápení, zatiaľčo jej muž spokojne sedí, pozerá telku a pritom obdivuje adoptívneho tatka, u ktorého a z ktorého peňazí všetci žijú. Zviazanosť ženy domovom, ktorý jej nepatrí a manželom, ktorý sa príliš nestará z nej postupne robia strhanú trosku. Príbehom ukázaný rozklad osobnosti vo vzťahu, oslabenom nielen rozdielnosťou kultúr (arabsko-európska), ale celkovým izolacionizmom ženy, ktorá sa stáva tou poslednou v dome. Pôsobivá dráma o osamelosti napriek vzťahu, o strádaní, rozdielnosti kultúr a prílišnej pripútanosti k rodičovským autoritám, ktorá ale sa pri založení vlastnej rodiny vždy nevypláca. (15.11.2012)

Spoilery: Podle popisu jsem čekala trošku něco jiného, on Mounir byl na svém adoptivním taťkovi závislý hlavně materiálně, než citově řekla bych. André byl odporný citový vyděrač, ale alespoň pomáhal s dětmi a staral se. Mounir udělal své ženě čtyři děti, o které se nestaral, když byl problém odjel raději pryč a nechal jí samotnou, i když věděl, že je absolutně vyčerpaná a když se vrátil, seřval jí a děti, že se ani nemůže v klidu podívat na gauči na fotbal. Totální sobec, který ji ještě vrazil facku, když vyčerpáním usnula. Celá tato situace spěla k tragédii a z mého pohledu z ní viním jednoznačně Mounira, který věděl že je jeho žena nemocná a potřebuje se léčit (viděla to i jeho matka na letišti) a stejně jí nechal doma samotnou se čtyřmi malými dětmi. (05.02.2019)

Civilní drama o mladém páru se postupně mění na psychologickou studii ženy, která se neuváženě vrhne do budování famílie. Film o zničujícím působení "třetího člena rodiny", kterérmu mladý pár dluží příliš mnoho. Dobře typizované a obsazené postavy podkopává neustálé nutkání bezdůvodně prodlužovat již skončené scény, pokud možno ještě podkreslené nadužívaným hudebním tématem. To u mě vedlo k občasnému pocitu utrpení, což mi nedovoluje dát vyšší hodnocení. Snímek, kterému by paradoxně prospěly menší ambice a větší televiznost. (30.06.2012)