Život je pes

Hugo Haas ve vrcholné formě a v jedné z nejlepších předválečných komedií. Žene se filmem jako tornádo, chrlí hlášky, rošťácké úsměvy a geniální minietudy, ze kterých skládá jednu ze svých nejzábavnějších rolí. Sympatického rošťáka, který je nucen předstírat že je svůj strýček. Přechází přitom z jedné role do druhé ve stále zběsilejším tempu, až je nakonec okolnostmi donucen být na scéně v obou současně (nezapomenutelná inventura a zásnuby), a to tak dokonale, že skoro začínám obě role vnímat jako dvě postavy. To vše je nabito roštáckým humorem, výbornými gagy, jiskřivými dialogy, skvělými hláškami. Ejch! (18.04.2014)

Jedna z nejlepších komedií Hugo Haase, možná až přespříliš reprízovaná. Jako partner Adiny Mandlové mě Hugo Haas zaujme většinou víc než salónní Oldřich Nový; snad si byli bližší i tím, že byli jeden čas životními partnery. Haas i zde ztvárnil postavičku muže, který se proklopýtává dost kostrbatě a neuměle životem, což je mně osobně blízké. Tenhle film je ještě trošku cítit počáteční fází zvukového filmu, kdy některé groteskní prvky vypadají dost primitivně, ačkoliv zámysl (viz inventura pod stolem) byl dobrý; bylo dost častým jevem v prvorepublikovém filmu, kdy jen nepatrná změna ve vizáži způsobila, že daná postava neměla být k poznání... Taková drobnost - v titulcích se objevuje Viktor Honzl dvakrát - jako strýc a synovec, přitom na svatebním oznámení má strýc jiné rodné jméno (myslím, že Antonín)... Ale mám ten film docela rád. (05.10.2014)

Úvodnímu gagu na váze jsem se nahlas a od srdce smál, což se mi u filmu zase tak často nestává. Pak už sice na nic podobného nedošlo, ale úsměv mi z tváře po celou dobu nezmizel. Diva Adina pak svou erotičností zase nezklamala a její dmoucí ňadra s vyrýsovanými bradavkami přes halenku mi v jednom okamžiku naprosto vyrazila dech. Haas ve své "dvojroli" pak předvedl parádní výkon a jeho eskalující problémy s udržením dvou identit dokázaly po celou dobu výborně bavit. Nesedla mi jen ufňukaná Světla Svozilová, ale chápu, že v té době byly tyhle naivky ve filmech naprosto běžným jevem a tak říkám, to nevadí, to nevadí, to nevadí, to nevadí. (05.04.2021)

Scénu s bláznivou podstolní výměnou jsem si zkresleně pamatoval z dětských let, kdy jsem film viděl na chatě. Hugo je skvělý, líbí se mi především jeho práce s jazykem, kdy hodně vět nedokončí, nebo některé myšlenky jen naznačí, pokoktá, prostě nádherně (a počesku) přemýšlí nahlas. Dost jiný, ale podobný způsob proslovu jsem vypozoroval u Normana Wisdoma, ačkoliv proti němu je Hugův projev a vystupování hodně suverénní. Přes využití některých na svou dobu jistě převratných filmových triků (dvojexpozice, "nepostřehnutelný" střih, zadní expozice) se film vyznačuje silnou inklinací k právě doznívající éře němých filmů, přesněji grotesek - schválně si všimněte - jsou tu dlouhé scény, ve kterých se vůbec nemluví, způsob pohybu, zrychlení a pozice kamery sklouzává velmi často k němé grotesce. (02.01.2015)

Začínám se obávat toho, že nebudu zrovna velkou fanynkou našich klasických černo-bílých filmů, což mě mrzí, protože se jedná o naši nejhezčí éru filmu podle mě, ale je možné, že mi jen do oka nepadl zrovna tenhle film. Musím ale vyzdvihnout výkon Huga Haase, byl to originální nápad a řekla bych i docela těžký, neustále se převlékat a hrát dvě osoby na jednou, oblíbila jsem si scénu při inventuře. (12.03.2017)