Život je pes

Stále svěží komedie, která na svou dobu neuvěřitelně inteligentně pracuje s pointováním situací, návratnými motivy a hlavně slovním humorem, který bohatě čerpá s třeskuté dvojznačnosti. Navíc je děj podán dynamicky a graduje ve skvělém dvojnickém závěru. Haas ovládá plátno a Mandlová mu zdárně sekunduje, škoda, že Haasova škola z ní bez jeho přítomnosti vyprchala a znovu v ní musel talent dolovat až Vávra. Velmi příjemná byla i Svozilová v opravdu ulítlé roli milovnice vážné hudby a starších pánů. Výmluva typu "šla jsem po ulici a teď najednou začalo pršet a mně se srazily sukně. Já musela dělat malý kroky..." je jen jednou perlou z dlouhatánského slovního náhrdelníku. (25.11.2009)

Srovnáním komedií H.Haase s filmy V.Buriana jasně vysvítá, že zatímco Burian byl typ Bohem inspirovaného primitiva přijímaného širokými lidovými vrstvami, komika H.Haase je mnohem modernější a sofistikovanější, přičemž některé dialogy znějí až „allenovsky“ (popřípadě "grouchovsky"). Čemu dávám přednost, je nasnadě. (26.02.2007)

Hugo Haas ve vrcholné formě a v jedné z nejlepších předválečných komedií. Žene se filmem jako tornádo, chrlí hlášky, rošťácké úsměvy a geniální minietudy, ze kterých skládá jednu ze svých nejzábavnějších rolí. Sympatického rošťáka, který je nucen předstírat že je svůj strýček. Přechází přitom z jedné role do druhé ve stále zběsilejším tempu, až je nakonec okolnostmi donucen být na scéně v obou současně (nezapomenutelná inventura a zásnuby), a to tak dokonale, že skoro začínám obě role vnímat jako dvě postavy. To vše je nabito roštáckým humorem, výbornými gagy, jiskřivými dialogy, skvělými hláškami. Ejch! (18.04.2014)

Tak to opravdu je, o tom se moc dobře přesvědčil výborný Hugo Haas, když se neustále převlékal za strýčka a synovce. Snažil se tím vyřešit problémy, ale místo toho se jen dostával do dalších. Dokonce tu jeho postava měla takovou smůlu, že když se chtěl otrávit plynem, tak zjistil, že byl odpojen kvůli dlužné částce. Nelíbila se mi scéna s padělatelem peněz. Ten zkoušel kvalitu svých vyrobených peněz na Hugo Haasovi. Nějak sem nezapadla. No, možná to byl jen můj dojem. (30.09.2009)

Haas udělal dobře, že Mandlové nabídl roli v tomhle filmu. Měl k tomu, pravda, i pragmatické důvody, protože si Mandlovou na debaty o filmu nastěhoval k sobě domů, kde spolu s Fričem projížděli přes den scénář. No,a na noc Mandlová už zůstala. Život je pes byl ohromný kasovní úspěch a posunul Haase mezi filmové hvězdy. I po těch letech vidíme proč - Haasovo herectví neuráží ani dnes a film je tak roztomilou komedií s Haasovou samomluvou a přeskakováním mezi rolemi skladatele a jeho imaginárního strýčka, že je člověku po jeho skončení tak nějak příjemně připitoměle veselo. (22.10.2012)